Zákon o ochraně ovzduší rozděluje zdroje znečišťování ovzduší na zdroje stacionární a mobilní a stacionární zdroje pak dále rozlišuje na zdroje uvedené v příloze č. 2 k zákonu a zdroje v této příloze neuvedené.

• Zdroje stacionární a mobilní

Úprava v zákoně č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, se soustředí na omezování emisí znečišťujících látek z tzv. stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Stacionární zdroj je definován v § 2 písm. e) zákona o ochraně ovzduší jako nejmenší technická jednotka, která je ucelená a není ji možné dále rozdělit na další zdroje. Podmínkou je, že tato technická jednotka znečišťuje nebo by mohla znečišťovat ovzduší. K této nejmenší nedělitelné technické jednotce jsou pak přiřazeny další technické jednotky a stavby, z kterých nejsou vypouštěny emise znečišťujících látek, ale jsou nezbytné pro zajištění provozu zdroje nebo s jeho provozem souvisí. Stacionárním zdrojem je tak podle definice např. kotel včetně odvodu spalin, čištění spalin, kontinuálního měření a komína. Současně však je stacionárním zdrojem také pouze samotný kotel, pokud je vedle něj provozován jiný kotel jako samostatný zdroj. Tyto dva vedle sebe provozované kotle pak představují dva stacionární zdroje, které mají společné příslušenství (čištění spalin, kontinuální měření a komín).

Stacionárním zdrojem může být dle definice v § 2 písm. e) zákona o ochraně ovzduší také činnost, která znečišťuje nebo by mohla ze své podstaty znečišťovat ovzduší. Jedná se např. o skladování prašných surovin či petrochemických výrobků, tiskařské činnosti, chemické čištění, aplikaci nátěrových hmot aj. Na tyto činnosti se použijí všechny regulační nástroje k omezení znečišťování, které má zákon o ochraně ovzduší k dispozici.

Zákon o ochraně ovzduší se sice soustředí na omezení emisí ze stacionárních zdrojů, ale několik povinností v něm zakotvených se dotýká i zdrojů tzv. mobilních. Zákon o ochraně ovzduší proto také v § 2 písm. f) pojem mobilní zdroj vymezuje. Mobilním zdrojem je zařízení, které se samostatně či s lidskou dopomocí pohybuje (samohybné a další pohyblivé), nebo ho lze fyzicky přenášet. Mobilní zdroj má spalovací motor, který produkuje znečišťující látky vypouštěné do ovzduší. Spalovací motor mobilního zdroje slouží k pohonu nebo pohybu zařízení a je obvykle zabudován jako nedílná součást vybavení zařízení. Mobilními zdroji podle zákona o ochraně ovzduší jsou např. dopravní prostředky se spalovacím motorem, nesilniční mobilní stroje, zemědělské a lesnické stroje, motorové zahradní sekačky a pily, sbíječky, drtičky zahradního odpadu apod. Povinnosti provozovatelů mobilních zdrojů jsou regulovány především jinými právními předpisy. Jedná se o předpisy upravující požadavky na množství emisí z vypouštěných výfukových plynů motorů.

Odlišným případem jsou zařízení, která mají spalovací motor a která nejsou provozována na jednom místě, protože je možné je přesouvat nebo převážet, ale hlavním zdrojem emisí u nich není spalovací motor, nýbrž činnost, pro kterou jsou tato zařízení určena. Taková zařízení se podle zákona o ochraně ovzduší pokládají za stacionární zdroje. Jedná se např. o přemístitelné drtičky kameniva, uhlí, stavební suti a podobných materiálů, přemístitelné štěpkovače a drtiče dřeva.

• Rozdělení stacionárních zdrojů na zdroje uvedené v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší a zdroje v příloze č. 2 neuvedené.

Stacionární zdroje jsou v zákoně o ochraně ovzduší rozdělené podle typu činnosti a podle velikosti zdroje (jmenovitého tepelného příkonu spalovacích stacionárních zdrojů nebo projektované kapacity či spotřeby stacionárního zdroje) na zdroje „vyjmenované“ (uvedené v seznamu v příloze č. 2) a zdroje „nevyjmenované“ (neuvedené v příloze č. 2).

Příloha č. 2 obsahuje seznam významných stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Zdroje jsou v příloze rozčleněny podle typu činnosti a velikosti (podle jmenovitého tepelného příkonu u spalovacích zdrojů a projektované kapacity nebo spotřeby u ostatních zdrojů). Od toho, jestli je zdroj zařazený v příloze č. 2, se odvíjí povinnosti, které mu jsou zákonem o ochraně ovzduší stanoveny.