V tomto případě se pravděpodobně jedná o zvyšování kvalifikace. Pokud jsou kurz, školení či studium nezbytné pro výkon dosavadní ve smlouvě sjednané práce, pak se obvykle jedná o prohlubování kvalifikace, ovšem s výjimkou případu, kdy zaměstnanec dosáhne vyššího stupně vzdělání, což je právě tento případ.

Podstatným pro řešení této otázky je, zda kvalifikační studium bylo zahájeno po dohodě se zaměstnavatelem a je v souladu s potřebou zaměstnavatele.

V takovém případě se uplatní § 231 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů.

Účast na zvyšování kvalifikace není na rozdíl od prohlubování kvalifikace považována za výkon práce a zákon přímo stanoví minimální limity, ve kterých zaměstnavatel musí zaměstnanci poskytnout volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. Zvyšování kvalifikace tak představuje překážku ve výkonu práce na straně zaměstnance. Zmíněné minimální limity volna, které musí zaměstnavatel zaměstnanci při zvyšování kvalifikace poskytnout, jsou podrobně rozepsány v ustanovení § 232 zákoníku práce. Již z návětí tohoto ustanovení však vyplývá, že zaměstnavatel se může se zaměstnancem individuálně dohodnout na tom, že mu poskytne volno ve větším rozsahu, než jaký je jako minimální stanoven zákonem.

S ohledem na výše uvedené zaměstnanci nenáleží cestovní náhrady.

Pokud zvyšování kvalifikace neprobíhá se souhlasem zaměstnavatele a v souladu s jeho potřebami, pak si zaměstnanec musí pro účely studia čerpat dovolenou nebo po domluvě se zaměstnavatelem neplacené volno.