V souladu s ustanovením § 24 odst. 2 písm. ch) zákona o daních z příjmů je daň z nemovitých věcí (např. účet 532) daňově uznatelným nákladem, pouze pokud byla zaplacena. Obdobně tomu bylo i v případě nedávno zrušené daně z nabytí nemovitých věcí (např. účet 538).

O dani z nemovitých věcí se při předpisu této daně účtuje standardním způsobem na účet 532. Pokud poplatník daň z nemovitých věcí v daném zdaňovacím období nezaplatí, musí o částku zaúčtovaného předpisu daně zvýšit základ daně v daňovém přiznání k dani z příjmů (uvedením neuhrazené části daně na ř. 40 daňového přiznání) a v následujícím zdaňovacím období, kdy dojde k úhradě dlužné daně, o tuto položku sníží základ daně v daňovém přiznání k dani z příjmů (ř. 111 daňového přiznání).

Příklad:

Účetní jednotka má předepsánu daň z nemovitých věcí (NV) 80 000 Kč se splatností 31. 5. 2020 a 80 000 Kč se splatností 30. 11. 2020. První splátku daně ve výši 80 000 Kč uhradila 2. 6. 2020, druhou splátku daně ve výši 80 000 Kč pak až 28. 2. 2021. Jak bude o těchto předpisech a úhradách účtovat a jak úhrady zohlední v daňovém přiznání?

Lze postupovat např. následujícím způsobem:

V daňovém přiznání k dani z příjmů právnických osob se tyto skutečnosti zohlední následujícím způsobem: