V daném případě by fyzická osoba měla na zdaňovací období roku 2022 uplatnit sazbu daně podle § 11 odst. 1 písm. d) bod 3. zákona, tj. 10 Kč za 1 m2 zastavěné plochy, protože předmětný rodinný dům je užíván k ostatním druhům podnikání. Zásadní pro posouzení sazby daně je charakter a časový úsek, v rámci něhož je rodinný dům užíván, tzn., zda je umožněno relativně dlouhodobé užívání rodinného domu za účelem zajištění bytové potřeby nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti, nebo zda je umožněno krátkodobé užívání rodinného domu, tj. za účelem rekreace, ubytování studentů, sezonních pracovníků apod.
Podle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) se pronajímatel nájemní smlouvou zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.
Podle § 2326 občanského zákoníku se ubytovatel smlouvou o ubytování (o přechodném nájmu) zavazuje poskytnout ubytovanému přechodně ubytování na ujednanou dobu nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízení k tomu určeném a objednatel se zavazuje zaplatit ubytovateli za ubytování a za služby spojené s ubytováním ve lhůtě stanovené ubytovacím řádem, popřípadě ve lhůtě obvyklé.
Dále je třeba hodnotit poskytování souvisejících služeb. Charakteristické pro nájem je, že pronajímatel zajistí nájemci po dobu nájmu pouze nezbytné služby, kterými jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu. Další služby, jako je např. úklid prostor užívaných nájemcem, poskytování lůžkovin, výměna ložního prádla nebo toaletních potřeb, institut nájmu obecně nepředpokládá a tyto jsou již nad jeho rámec. Stejně tak případné poskytování stravování (i např. jen snídaně) v souvislosti s užíváním rodinného domu již znamená, že nejde o nájem. Na základě těchto případných „doplňkových plnění“ lze tedy rovněž usuzovat na charakter užívání rodinného domu. Rozdíl mezi nájmem a ubytováním (ubytovací službou) lze shledat rovněž v provádění běžné údržby nebo drobných oprav v užívaném prostoru. V případě nájmu se předpokládá provádění těchto činností nájemcem, kdežto v případě ubytování (ubytovací služby) nelze provádění těchto činností ubytovaným předpokládat.
Rodinný dům je považován za užívaný k podnikání, i když není k 1. lednu zdaňovacího období zrovna obsazen. Charakteristickým znakem podnikání je sice mimo jiné jeho soustavnost, ale požadavek na soustavnost však neznamená, že každý den je poskytnuta finální služba. Podnikání v sobě zahrnuje nejen samo poskytnutí služby spotřebiteli, ale také činnosti související s tím, že služba bude poskytnuta, tedy nabízení nemovité věci k užívání, její údržbu apod. Pokud fyzická osoba nabízí rodinný dům k užívání nikoliv formou krátkodobého nájmu, ale ve formě ubytování, finanční úřad může přihlédnout i ke skutečnosti, že disponuje odpovídajícím živnostenským oprávněním. Pro účely daně z nemovitých věcí je tak rozhodné, zda k 1. lednu příslušného zdaňovacího období trvá jeho podnikání ve vztahu k předmětnému rodinnému domu (poskytování ubytovacích služeb, nebo činnosti související s poskytováním ubytovacích služeb, jako např. nabízení na trhu apod.), a to bez ohledu na skutečnost, zda fyzická osoba disponuje odpovídajícím živnostenským oprávněním. Skutečnost, že rodinný dům není po určitou dobu užíván k jinému účelu, protože je „připraven“ k nabízení nájmu či ubytování (včetně ubytovacích služeb), je jedním ze znaků, že se jedná o rodinný dům užívaný pro podnikání. Stejně tak není rozhodující, zda např. rekreanti nabízené ubytovací služby během svého pobytu využijí či nikoli. Pokud jsou na internetovém portále nabízeny, lze z této skutečnosti při správě daní bez dalšího vycházet.
