V § 105 zákona č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností (dále také „ZVUŽ“), je upraveno odstranění tzv. odstaveného vozidla, což je institut, s pomocí kterého je možné odstraňovat vozidla nacházející se mimo pozemní komunikaci. Obdobný postup byl upraven i pro autovraky v předchozím zákoně č. 185/2001 Sb., o odpadech, a oproti němu u odstaveného vozidla není třeba určit, zda se jedná o autovrak nebo ne, tedy zda se jedná o odpad. Odstavené vozidlo je definováno v § 102 odst. 2 písm. c) ZVUŽ jako vozidlo, které je pro závady v technickém stavu zjevně technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích a obnovení způsobilosti by si vyžádalo výměnu, doplnění nebo opravu podstatných částí mechanismu nebo konstrukce vozidla a které se nachází mimo pozemní komunikaci na místě, kde může poškodit nebo ohrozit životní prostředí nebo zdraví lidí, nebo na veřejně přístupném místě, kde narušuje vzhled obce. Takže není to nutně vozidlo s ukončenou životností, nemusíme se zabývat tím, jestli jde o odpad podle zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, nebo ne.

Je třeba vzít v potaz i to, že zákon o výrobcích s ukončenou životností je součástí odpadové legislativy, mající za cíl chránit životní prostředí, takže i stav toho odstraňovaného vozidla by tomu měl odpovídat a nepočítalo se s tím, že by byla kritériem pouze např. propadlá STK. Ta úprava odstranění odstaveného vozidla, jak se ostatně píše i v důvodové zprávě k zákonu, má mířit hlavně na vozidla, která skončí někde na poli, na louce, v lese apod., nebo auta na soukromém pozemku, která jejich vlastník nelegálně rozebírá nebo který si na něm udělal malé nelegální autovrakoviště, a taková vozidla většinou té definici odpovídají. Navíc ten postup je hodně přímočarý, kdy pokud není možné identifikovat odstavené vozidlo nebo jeho vlastníka, tak se pouze zveřejní výzva k odstranění vozidla na úřední desce, a když se nikdo nepřihlásí, vozidlo se předá do zařízení ke sběru, neprobíhá veřejná dražba jako v zákoně o pozemních komunikacích. I s ohledem na toto by to vozidlo mělo vykazovat nějaké zjevné znaky technické nezpůsobilosti.

Takže opět je potřeba provést správní uvážení a posoudit stav vozidla, že je zjevně technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích a obnovení způsobilosti by si vyžádalo výměnu, doplnění nebo opravu podstatných částí mechanismu nebo konstrukce vozidla, což je technická otázka. Na rozdíl od zákona o pozemních komunikacích ovšem zákon o výrobcích s ukončenou životností vymezuje v § 102 odst. 1 písm. f) podstatné části vozidla, což může pomoci při určení, zda to vozidlo splňuje definici odstaveného vozidla nebo ne. Podstatné části vozidla jsou karoserie nebo rám vozidla vybavený identifikačním číslem vozidla (VIN), dveře, blatníky a kapoty, hnací a převodový mechanismus s příslušenstvím, nápravy, kola včetně pneumatik, autobaterie, elektroinstalace včetně ovládacích a bezpečnostních prvků a dalších přístrojů, sedadla, katalyzátor a vnější osvětlení podle homologace. To jsou podstatné části vozidla a tvoří mechanismus nebo konstrukci vozidla, takže pokud by si obnovení způsobilosti vyžádalo výměnu, doplnění nebo opravu některé z těchto podstatných částí, tak se dá zřejmě konstatovat, že tato podmínka z definice odstaveného vozidla je splněna.

Definice odstaveného vozidla se skládá v zásadě ze čtyř podmínek:

1. vozidlo je pro závady v technickém stavu zjevně technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích,

2. obnovení způsobilosti by si vyžádalo výměnu, doplnění nebo opravu podstatných částí mechanismu nebo konstrukce vozidla,

3. vozidlo se nachází mimo pozemní komunikaci, a to

4. buď na místě, kde může poškodit nebo ohrozit životní prostředí nebo zdraví lidí, nebo na veřejně přístupném místě, kde narušuje vzhled obce.

Pokud jde o čtvrtou podmínku, tak v případě, že se vozidlo nachází na místě, kde může poškodit nebo ohrozit životní prostředí nebo zdraví lidí, tak osoba pověřená obecním úřadem může vstoupit za účelem odstranění takového vozidla i na oplocený soukromý pozemek. Pokud vozidlo pouze narušuje vzhled obce, tak lze za tím účelem také vstoupit na soukromý pozemek, ale ten musí být veřejně přístupný, protože vzhled obce je slabším a abstraktnějším důvodem toho vstupu na pozemek.

Samotný § 105 ZVUŽ, kde je odstranění odstaveného vozidla upraveno, se skládá z pěti odstavců.

Postup je takový, že nejprve ze všeho obecní úřad, v jehož správním obvodu se nachází odstavené vozidlo, vyzve vlastníka k jeho odstranění a současně tuto výzvu zveřejní na úřední desce. Pokud není možné odstavené vozidlo nebo jeho vlastníka identifikovat, obecní úřad pouze zveřejní výzvu k odstranění odstaveného vozidla na úřední desce. Jedná se opravdu o ten příslušný obecní úřad, ne obecní úřad obce s rozšířenou působností a jde o výkon přenesené působnosti na základě § 138 ZVUŽ. Nevyzývá se vlastník pozemku, na kterém se vozidlo nachází, ale vlastník toho vozidla, což můžou být odlišné osoby.

V případě, že odstavené vozidlo bezprostředně ohrožuje životní prostředí nebo zdraví lidí, tak je možné jej ihned přemístit na vybrané parkoviště a teprve poté informaci o jeho umístění uvést ve výzvě.

Pokud vlastník ve lhůtě 1 měsíce na výzvu nereaguje, zajistí obecní úřad předání odstaveného vozidla osobě oprávněné ke sběru vozidel s ukončenou životností.

Odstavec 4 § 105 ZVUŽ umožňuje osobě pověřené obecním úřadem v souvislosti s přemístěním odstaveného vozidla nebo zajištěním jeho předání oprávněné osobě vstoupit na pozemek na dobu nezbytnou k provedení úkonu a vlastníci nebo uživatelé těchto pozemků jsou povinni osobě pověřené obecním úřadem vstup umožnit. Na pozemek, který není veřejně přístupný (který je oplocený), lze vstoupit pouze v případě, že vozidlo s ukončenou životností může poškodit nebo ohrozit životní prostředí nebo lidské zdraví; je třeba dbát i na ochranu soukromého vlastnictví. Pokud vozidlo s ukončenou životností pouze narušuje vzhled obce, tak se musí nacházet na veřejně přístupném místě (mimo pozemní komunikaci), aby jej bylo možné odstranit, tedy i na neoploceném soukromém pozemku.

Odstavec 5 § 105 ZVUŽ potom stanovuje, že náklady spojené s odstraněním odstaveného vozidla je povinen uhradit obci vlastník odstaveného vozidla; to neplatí, pokud prokáže, že mu vozidlo bylo odcizeno. V tom případě by potom náklady nesla daná obec.

Zákon o výrobcích s ukončenou životností dále v § 104 odst. 5 zakazuje bez povolení provozu zařízení ke sběru nebo zpracování vozidel s ukončenou životností držet nebo přechovávat více než tři vybraná vozidla s ukončenou životností, která nejsou evidována v registru silničních vozidel. To znamená, že když si někdo na svém pozemku udělá nelegální autovrakoviště, kde ta vozidla soustřeďuje nebo je bez povolení i rozebírá, tak je možné tyto osoby postihnout. Taková osoba potom páchá přestupek podle § 121 odst. 1 písm. d) zákona o výrobcích s ukončenou životností a obecní úřad obce s rozšířenou působností za něj fyzické osobě nepodnikající může uložit pokutu až 100 000 Kč. Právnická nebo podnikající fyzická osoba by byla případně potrestána za to, že provozuje zařízení ke sběru bez povolení podle jiné skutkové podstaty přestupku. Výjimku z tohoto zákazu tvoří osoby, které nabývají vozidla s ukončenou životností ze zákona nebo správním rozhodnutím (osoby vykonávající odtahy odstavených vozidel nebo autovraků, hasiči, kteří shromažďují automobily pro nácvik, Policie ČR shromažďující vozidla z trestné činnosti nebo po dopravních nehodách, exekutoři zase shromažďují exekvovaná vozidla atd.). Zákaz také neplatí pro historická vozidla, vozidla testovaná na historickou původnost a vozidla starší 30 let, u kterých uchovávání je odůvodněno sběratelskými účely nebo díly z nich mají sloužit pro účely renovace historického vozidla. Smyslem této výjimky je umožnit sběratelům historických vozidel věnovat se jejich koníčku, aniž by docházelo k porušování zákona (toto však musí být prokázáno příslušnými dokumenty).

Obecně podle zákona o výrobcích s ukončenou životností platí, že každý, kdo se zbavuje výrobku s ukončenou životností, je povinen ho předat pouze osobě oprávněné k jeho převzetí. Pokud se ho zbaví jinak, je možné fyzické osobě nepodnikající uložit pokutu do 100 000 Kč [§ 121 odst. 1 písm. a) ZVUŽ] a právnické osobě nebo fyzické osobě podnikající do 1 milionu Kč [§ 125 odst. 1 písm. a) ZVUŽ].

Mimo odpadovou legislativu lze zmínit možný postih fyzické osoby nepodnikající podle § 66d odst. 1 písm. b) zákona o obcích za to, že osoba neudržuje čistotu a pořádek na pozemku, který užívá nebo vlastní, a tím naruší vzhled obce. Za takovýto přestupek je možno dle § 66d odst. 4 zákona o obcích uložit fyzické (i právnické osobě) pokutu až do výše 500 000 Kč.