Dřeviny jsou součástí pozemku a jsou tedy ve vlastnictví vlastníka pozemku, na němž rostou (to vyplývá z § 507 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle něhož je součástí pozemku rostlinstvo na něm vzešlé). Poškození dřevin na pozemku ve vlastnictví obce představuje

a) škodu na obecním majetku a náhradu této škody může obec uplatňovat vůči tomu, kdo ji způsobil,

b) případně i ekologickou újmu (intenzivnější zásahy do dřevin), jejíž nápravu nemůže uplatňovat obec jakožto právnická osoba, ale výlučně příslušný orgán ochrany přírody.

A) Obec tedy může uplatňovat náhradu majetkové újmy vzniklé poškozením dřevin.

Výzva k uhrazení náhrady škody vůči povinnému subjektu musí být dostatečně doložena (vyčíslena), nejlépe odborným či znaleckým posudkem, který určí finanční hodnotu dřevin, resp. jejich poškození (v zásadě jde o cenu poškozené dřevní hmoty). Výše škody se bude odvíjet od toho, zda došlo (pouze) k poškození dřevin, nebo k jejich zničení (viz rovněž § 2894 odst. 1 resp. § 2910 občanského zákoníku). Neuhradí-li povinná osoba škodu na základě výzvy, lze se zaplacení škody domáhat žalobou na náhradu škody u soudu.

Lze doporučit, aby žaloba byla podána advokátem, který bude dostatečně hájit zájmy klienta (obce). Pro úspěšné uplatnění nároku na náhradu škody musí poškozený před soudem prokázat:

1. skutečnost, že se daná firma dopustila protiprávního jednání – v daném případě porušení zákona (podle § 7 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, jsou dřeviny chráněny před poškozováním a ničením, pokud se na ně nevztahuje ochrana přísnější nebo ochrana podle zvláštních předpisů),
2. že na straně poškozeného došlo ke vzniku škody, včetně případného ušlého zisku (výše škody je přitom doložena znaleckým nebo odborným posudkem,) a
3. že škoda vznikla v příčinné souvislosti s jednáním dané firmy (tj. při provádění stavebních prací na základě konkrétní smlouvy o dílo).

Obec jakožto vlastník dřevin může uplatnit svůj nárok na náhradu škody v přestupkovém či trestním řízení vedeném s pachatelem; pokud tak učiní, je o nároku rozhodováno v adhezním řízení (tj. v řízení doprovodném k hlavnímu řízení).

B) Poškozením dřevin zároveň může vzniknout ekologická újma.

Ekologická újma je institutem odlišným od výše uvedené majetkové újmy a představuje nejen újmu materiální, ale především újmu biologickou, estetickou a kulturní. Ekologickou újmu nelze uplatňovat spolu s náhradou majetkové újmy, neboť oprávněným ze způsobené ekologické újmy je stát, nikoliv vlastník dřevin 1) . Ekologická újma hodnotově představuje jiný typ újmy, než je škoda na majetku.

Ekologická újma je definována zákonem č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, jako ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystémů, vznikající poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti. Každý, kdo poškozováním životního prostředí nebo jiným protiprávním jednáním způsobil ekologickou újmu, je povinen obnovit přirozené funkce narušeného ekologického systému nebo jeho části (§ 27 odst. 1 zákona č. 17/1992 Sb.).

Oprávněným ze způsobené ekologické újmy je stát (§ 27 odst. 3 zákona č. 17/1992 Sb.). O ukládání povinností směřujících k nápravě ekologické újmy (ať již ve formě obnovení přirozených funkcí narušeného ekosystému či ve formě náhradního plnění, které může být i peněžitého charakteru) rozhoduje příslušný orgán státní správy – v daném případě orgán ochrany přírody.

Podle § 86 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, platí, že kdo poškodí, zničí nebo nedovoleně změní části přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona, je povinen navrátit ji do původního stavu, pokud je to možné a účelné; o možnosti a podmínkách uvedení do původního stavu rozhoduje orgán ochrany přírody. Jestliže uvedení do původního stavu není možné a účelné, může orgán ochrany přírody uložit povinnému, aby provedl přiměřená náhradní opatření k nápravě. Jejich účelem je kompenzovat, byť jen zčásti, následky nedovoleného jednání.

Náhrady ekologické újmy se lze domáhat i proti vlastníku věci, pokud ji v rozporu se zákonem poškodí, zničí nebo sníží její ekologické funkce. Tedy například vlastníkovi pozemku může orgán ochrany přírody vedle sankce za nepovolené kácení dřevin uložit rovněž povinnost provést náhradní výsadbu.

Pokud by došlo v rámci provozní činnosti stavební firmy k poškození dřevin, které jsou součástí přírodního stanoviště chráněného evropským právem, mohlo by se jednat o ekologickou újmu řešenou postupem podle zákona č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě.

1) Viz rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ČR čj. 25 Cdo 2466/2014 ze dne 30. 3. 2016.