Vážení představitelé obce Kochánov,

výchozím pravidlem, které řeší problematiku účetnictví ve vztahu české a cizí měny je § 4 odst. 12 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví“), kde je stanoveno:

Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví v peněžních jednotkách české měny. V případě pohledávek a závazků, podílů na obchodních korporacích, práv z cenných papírů a zaknihovaných cenných papírů (dále jen „cenný papír“) a derivátů, cenin, pokud jsou vyjádřeny v cizí měně, a cizích měn, jsou účetní jednotky povinny použít současně i cizí měnu; tato povinnost platí i u opravných položek, rezerv a technických rezerv, pokud majetek a závazky, kterých se týkají, jsou vyjádřeny v cizí měně.

Zákon o účetnictví je základním právním předpisem, který se týká vedení účetnictví všech účetních jednotek, tedy i obce. Z § 4 odst. 12 zákona o účetnictví nevýslovně naopak plyne, že se předpokládá, že účetní jednotka (tedy i obec) může mít pohledávky a závazky (a další záležitosti) v cizí měně, tedy i v eurech. Jediné pravidlo, které je potřeba použít, že v případě pohledávek a závazků (tedy i faktury) v cizí měně je nutné současně o nich účtovat v české i cizí měně, ve Vašem případě v eurech. Je ovšem nutné, abyste si stanovili postup, kterým budete o cizí měně účtovat, tzn. prostřednictvím kterého kurzu přepočtete eura na korunu českou.

Obec se sama může rozhodnout, jaký kurz bude používat. Zvolený kurz je třeba uvést ve vnitřní směrnici obce a není vhodné jej v průběhu účetního období měnit.

Na přepočet může obec využít více možností:

• Použije aktuální kurz vyhlášený ČNB pro den, kdy nastal okamžik ocenění.

• Použije pevný kurz k prvnímu dni období, pro které účetní jednotka pevný kurz používá. Nejdelším obdobím, po které může být pevný kurz stanoven, je jeden kalendářní rok.

• Použije skutečný kurz – toto se týká nákupu a prodeje cizí měny za českou.

Pro platbu v eurech není nutné zřizovat zvláštní účet, obec může zaplatit z běžného účtu. Tady se jedná spíše o otázku výhodnosti převodu. Pokud by docházelo k častým a opakovaným platbám v jiné měně než české, tak zřejmě bude lepší mít účet v zahraniční měně z důvodu výhodnějšího přepočtu. Opět se jedná o volbu obce a nic ji v rozhodnutí neomezuje.

Pro tento výklad byla použita pouze ustanovení zákona o účetnictví, neboť zákon o obcích č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“) je obecný právní předpis k fungování obcí a k hospodaření obce se vyjadřuje pouze okrajově. Naopak právě § 38 odst. 1 zákona o obcích říká, že obec vede účetnictví v souladu se zákonem o účetnictví. Zákon o obcích neobsahuje žádná pravidla týkající se pohledávek a závazků ze zahraničí. Pouze říká, že majetek obce je potřeba využívat hospodárně a účelně v souladu se zájmy obce – to podporuje tvrzení výše, že pouze z tohoto pohledu by zastupitelé obce měli zvažovat placení v eurech (z pohledu možných ztrát při převodu měny). Nepředpokládám ale z kontextu dotazu, že se jedná o vysoké částky, kvůli kterým by bylo nutné přemýšlet o způsobu zaplacení či platbě z účtu, který bude mít výhodnější kurz.

Akorát – což z dotazu neplyne – je nutné si ujasnit případnou platbu DPH (z pohledu sídla poskytovatele služby, neboť nesídlí ani v členském státě EU, ale jedná se o tzv. třetí zemi).

Závěr:

Žádný právní předpis obci nezakazuje mít závazky či pohledávky v cizí měně, tedy ani v eurech. Naopak to předpokládá zákon o účetnictví v § 4 odst. 12. Na zákon o účetnictví odkazuje i § 38 zákona o obcích. Jedná se o předpis, kterým se obec řídí při vedení účetnictví. Obec tedy může přijmout fakturu v eurech, musí si ale zvolit způsob převodu na českou měnu a o případu účtuje jak v české měně, tak i v eurech. Způsob převodu je povinna si obec zvolit ideálně ve vnitřním předpisu. Je nutné se zamyslet nad platbou DPH, je-li poskytovatel usídlen v této zemi.