Znalci DPH vědí, že uplatnění odpočtu daně při pořízení - dlouhodobého majetku a jeho technického zhodnocení - není definitivní. V dalších 5, resp. u nemovitých věcí 10 letech je totiž nutno sledovat, zda nedošlo ke změně v rozsahu použití majetku a pokud ano, má plátce povinnost snížit, resp. možnost zvýšit uplatněný odpočet daně formou úpravy odpočtu daně (např. kvůli od daně osvobozenému prodeji nebo pronájmu stavby).

Od dubna 2019 přibyl do § 78da zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“) nový důvod úpravy odpočtu daně – dodání nemovité věci, od jejíž „významné opravy“ neuplynulo 10 let. Na rozdíl od klasické úpravy odpočtu daně se netestují jiné důvody změny v rozsahu použití nemovité věci, ale pouze její dodání (prodej), naproti tomu není podmínkou nového testu, že daná nemovitá věc je u plátce v kategorii dlouhodobého majetku. V praxi nejčastějším důvodem nového typu úpravy odpočtu daně bude situace, kdy plátce při „významné opravě“ stavby nebo jednotky uplatnil odpočet daně a např. za 6 let jí prodá jako plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně (§ 56 ZDPH). Pak musí „vrátit“ čtyři desetiny původně uplatněného odpočtu DPH na vstupu, a to formou úpravy odpočtu daně.

„Významnou opravou“ se rozumí oprava podle účetních předpisů, pokud hodnota veškerých přijatých zdanitelných plnění vztahující se k této opravě bez daně je vyšší než 200 000 Kč. Při úpravě odpočtu u opravy nemovité věci se postupuje jako u jednorázové úpravy odpočtu daně při dodání dlouhodobého majetku podle § 78d ZDPH. Specificky se ovšem stanoví ukazatel původního nároku na odpočet daně – ve výši podílu skutečně uplatněného odpočtu daně na celkové částce daně na vstupu u příslušné opravy. Pokud byla významná oprava započata před 1. 4. 2019 a dokončena později, je nový typ úpravy odpočtu daně dobrovolný.

Jak je tomu ohledně limitu „významné“ opravy pří dílčích „podlimitních“ opravách stavby během roku? Např. nejprve se opraví okna za 100 000 Kč a pak podlahy za 101 000 Kč - sčítají se opravy? V § 78da ZDPH se hovoří o „dokončené významné opravě“, nikoli „opravách“, z čehož lze asi dovodit, že se každá oprava posuzuje samostatně – ohledně limitu 200 000 Kč. Nesmí ovšem jít o tzv. zneužití veřejného (daňového) práva účelovým rozdělením věcně jednolité „nadlimitní“ opravy na několik podlimitních, pouze zdánlivě samostatných oprav …