Biopalivem se podle § 2a písm. c) zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění zákona č. 382/2021 Sb., rozumí kapalné palivo určené k použití v dopravě a vyráběné z biomasy. Problematika biopaliv byla upravena v zákoně o ochraně ovzduší v §§ 19 až 21. S účinností od 1. července 2022 došlo novelou provedenou zákonem č. 142/2022 Sb. ke zrušení ustanovení §§ 19 až 19e zákona o ochraně ovzduší. Ustanovení §§ 19f až 19h a §§ 20 až 21, která se rovněž týkají biopaliv, v zákoně o ochraně ovzduší nadále zůstávají.

Problematika biopaliv do zákona o ochraně ovzduší z hlediska systematiky příliš nezapadá, neboť předmětem ochrany není kvalita ovzduší, ale klimatický systém Země. Cílem používání biopaliv je regulace množství emisí skleníkových plynů (zejména oxidu uhličitého), které produkuje sektor dopravy. Platí však, že využívání biopaliv s sebou nese i negativa. Výroba a přeprava biopaliv je energeticky náročná, čímž se relativizuje snížení množství skleníkových plynů, které plyne z jejich používání. Pěstování biomasy na výrobu biopaliv navíc vede ke zmenšování výměry zemědělské půdy využívané k produkci potravin. Tato negativa se právní úprava snaží minimalizovat.

Úprava povinností spojených s biopalivy v zákoně o ochraně ovzduší představuje transpozici předpisů Evropské unie. Jedná se o směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2009/28/ES ze dne 23. 4. 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES, dle které mají členské státy zajistit, aby podíl energie z obnovitelných zdrojů (OZE) ve všech druzích dopravy v roce 2020 činil alespoň 10 % konečné spotřeby energie v dopravě. Dále jde o směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2009/30/ES, kterou se změnila směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES o kvalitě paliv. Tato směrnice zavedla povinnost dodavatelům motorového benzinu a motorové nafty snižovat emise skleníkových plynů z jimi dodaných pohonných hmot minimálně o 6 % do roku 2020 ve srovnání se základní normou pro fosilní pohonné hmoty pro rok 2010. Předpokládalo se, že tyto cíle budou plněny zejména biopalivy (přimícháváním biopaliv do pohonných hmot), částečně i využíváním CNG a LPG a elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů. Přimíchávaná biopaliva však musí splňovat tzv. kritéria udržitelnosti biopaliv.

Tzv. kritéria udržitelnosti biopaliv znamenají, že biomasa pro výrobu biopaliva nesmí být vypěstována na mokřadech, rašeliništích a jiných ekologicky vzácných půdách. Samotná kritéria udržitelnosti vymezuje podrobně nařízení vlády č. 189/2018 Sb., o kritériích udržitelnosti biopaliv a snižování emisí skleníkových plynů z pohonných hmot. Splnění kritérií udržitelnosti biopaliv a obsahové náležitosti zprávy o emisích ověřují osoby autorizované Ministerstvem životního prostředí podle § 32 odst. 1 písm. f) zákona o ochraně ovzduší.

Dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty má možnost svou povinnost snížení emisí skleníkových plynů podle § 20 splnit i zohledněním tzv. snížení emisí z těžby, tj. zohledněním emisí ušetřených v rámci těžby ropy či zemního plynu, respektive ze zpracování jiné suroviny na palivo (motorový benzin, motorová nafta, LPG, CNG, biopalivo, vodík).

Emisemi z těžby jsou podle § 2 písm. v) zákona o ochraně ovzduší veškeré emise skleníkových plynů, k nimž dojde předtím, než se začne příslušná surovina zpracovávat v rafinerii nebo zpracovatelském zařízení, kde se vyrábí pohonná hmota. Podmínkou pro zohlednění snížení emisí z těžby je, že snížení bylo dosaženo z těžby provedené v příslušném kalendářním roce, a to v kterékoli zemi (tj. nejen v České republice či Evropské unii), a současně není vyžadována žádná fyzická souvislost mezi dodanou pohonnou hmotou a započítaným snížením emisí z těžby. Možnost využití snížení emisí z těžby je však poměrně výrazně omezena možností zohlednit je pouze do výše 1 % základní hodnoty produkce emisí skleníkových plynů pro fosilní pohonné hmoty.

S účinností od 1. července 2022 došlo novelou zákona o ochraně ovzduší provedenou zákonem č. 142/2022 Sb. ke zrušení ustanovení §§ 19 až 19e zákona o ochraně ovzduší, která stanovila povinnost zajistit minimální podíl biopaliv za kalendářní rok a za kalendářní čtvrtletí. Nadále zůstává v zákoně o ochraně ovzduší zachována povinnost dodavatelů pohonných hmot zajistit minimální snížení emisí skleníkových plynů z dodaných pohonných hmot každoročně o 6 % (§§ 20 až 21). Ke splnění této povinnosti budou moci dodavatelé i nadále využívat přimíchávání biopaliv. Dodavatelé pohonných hmot však budou více motivováni k využití alternativních způsobů plnění 6 % emisního cíle, například prostřednictvím LPG/bioLPG, CNG/bioCNG, elektřiny, recyklovaných paliv, obnovitelných paliv nebiologického původu a také formou tzv. snížení emisí z těžby ropy či zemního plynu. Je však třeba zmínit, že v současné době jsou možnosti většiny alternativních způsobů plnění emisního cíle omezené. Znamená to, že v praxi budou dodavatelé pohonných hmot svou povinnost nadále plnit zejména formou přimíchávání biopaliv. Výraznější snížení objemu přimíchávaných biopaliv lze reálně očekávat až s nástupem používání bioCNG, jakožto náhrady fosilního zemního plynu, k čemuž by mohlo dojít v relativně krátkém časovém horizontu. Naopak snížení podílu přimíchávaných biopaliv s nástupem používání vodíku z obnovitelných zdrojů energie či recyklovaných paliv se očekává až v delším časovém horizontu (technologie výroby těchto paliv jsou totiž teprve ve fázi nekomerčního užívání).