Maltský program občanství pro investory je v rozporu s unijním právem, jelikož nabytí občanství Unie nemůže být výsledkem obchodní transakce.
Ačkoli vymezení podmínek nabývání a pozbývání státního občanství členského státu spadá do pravomoci států, při výkonu této pravomoci musí být dodržováno unijní právo. Základem státní příslušnosti členského státu je jedinečný vztah solidarity, loajality a vzájemnosti práv a povinností mezi státem a jeho občany. Pokud členský stát uděluje státní občanství, a tedy automaticky občanství Unie, přímou výměnou za předem stanovené investice nebo platby prostřednictvím transakčního postupu, zjevně tyto zásady porušuje. Taková „komercializace“ statusu občana je neslučitelné se základní koncepcí občanství Unie vymezenou Smlouvami. Porušuje zásadu loajální spolupráce a ohrožuje vzájemnou důvěru mezi členskými státy ohledně udělování jejich státních občanství, která byla určující při zavedení občanství Unie ve Smlouvách.
V návaznosti na změnu zákona o maltském státním občanství v červenci 2020 přijala Malta nařízení[1], které stanovovalo podmínky „udělení maltského občanství za výjimečné služby prostřednictvím přímých investic“ (režim občanství pro investory z roku 2020)[2]. V rámci tohoto režimu mohli zahraniční investoři požádat o udělení státního občanství, pokud splnili řadu podmínek, především finanční povahy.
Komise se domnívá, že tento režim, v jehož rámci je udělováno státní občanství výměnou za předem stanovené platby nebo investice osobám, které nemají skutečnou vazbu k Maltě, představuje porušení pravidel týkajících se občanství Unie[3] a porušení zásady loajální spolupráce[4]. Podala proto proti tomuto členskému státu žalobu k Soudnímu dvoru.
Soudní dvůr rozhodl, že Malta tím, že zavedla a uplatňuje program občanství pro investory z roku 2020, který se podobá komercializaci udělování občanství členského státu a potažmo i statusu občana Unie, porušila unijní právo.
Soudní dvůr připomněl, že každý členský stát může svobodně vymezit podmínky, za kterých udělí nebo odejme své státní občanství. Tato svoboda však musí být uplatňována v souladu s právem Evropské unie. Znění Smluv ani jejich struktura totiž neumožňují dovodit z nich vůli jejich autorů stanovit, pokud jde o udělování občanství členského státu, výjimku z povinnosti dodržovat unijní právo.
Evropské občanství zaručuje volný pohyb ve společném prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Tento společný prostor spočívá na dvou základních zásadách: vzájemné důvěře mezi členskými státy a vzájemném uznávání vnitrostátních rozhodnutí. Evropské občanství ztělesňuje základní solidaritu mezi členskými státy založenou na souboru vzájemných závazků. Každý členský stát se tedy musí v souladu se zásadou loajální spolupráce zdržet jakéhokoliv opatření, které by mohlo ohrozit společné cíle Unie.
Členský stát tudíž nemůže udělit své státní občanství – a de facto evropské občanství – výměnou za předem stanovené platby nebo investice, neboť to v podstatě znamená, že se z nabytí státního občanství stává pouhá obchodní transakce. Taková praxe neumožňuje prokázat nezbytný vztah solidarity a loajality mezi členským státem a jeho občany, ani zajistit vzájemnou důvěru mezi členskými státy, a představuje tak porušení zásady loajální spolupráce.
Převzato z tiskové zprávy Evropského soudního dvora
Celý text rozsudku C-181/2023
[1] Nařízení z roku 2020 o udělování státního občanství za výjimečné služby, přijaté v listopadu 2020, podle čl. 10 odst. 9 zákona o maltském státním občanství ve znění zákona z roku 2020 o státním občanství.
[2] Část III a část IV nařízení z roku 2020 obsahovala podrobná pravidla pro vyřizování žádostí o udělení státního občanství za výjimečné zásluhy nebo služby prostřednictvím přímých investic do hospodářského a sociálního rozvoje Malty.
[3] Článek 20 SFEU.
[4] Článek 4 odst. 3 SEU.
Diskuze k článku ()