Pro uvedení do problematiky, je proces EIA třeba chápat jako určitý „znalecký posudek“ v oblasti ochrany životního prostředí a působení vlivů na něj, což ve svém rozsudku uvedl i Nejvyšší správní soud, č.j. 2 Aps 1/2008-77, ze dne 15. 5. 2008.
Na úvod je zapotřebí zmínit, že jedním z hlavních důvodů pro přijetí novely byla hrozící sankce ze strany EU v podobě zastavení financování projektů z fondů EU ve výši zhruba 100 mld. Kč, a to s ohledem na nesprávnou či neúplnou implementaci článků Směrnice EIA do vnitrostátního právního řádu. V tomto smyslu tedy zákonodárce potřeboval zareagovat na výtky ze strany Komise EU a uvést právní předpisy do souladu s legislativou EU, což se týká jak zákona EIA, tak i stavebního zákona.
Závazné stanovisko
Proces EIA je zakončen vydáním stanoviska příslušného úřadu posuzující vlivy záměrů na životní prostředí a od účinnosti novely se toto stanovisko stalo závazným ve smyslu § 149 správního řádu. Tímto se tedy přímo dotkne navazujících řízení v podobě své závaznosti a z toho plyne, že stavební úřad již nebude mít diskreční pravomoc v podobě uplatnění či neuplatnění určitých podmínek vymezených ve stanovisku, ale bude ve výrokové části svého rozhodnutí v plném rozsahu vázán tímto stanoviskem.
Dotčená veřejnost
Jedna z nejdůležitějších změn, která se týká procesu EIA a navazujících řízení, je bezpochyby zvýšení práv veřejnosti a zejména dotčené veřejnosti. Dotčenou veřejností se podle zákona EIA rozumí osoby, které mohou být rozhodnutím vydaným v navazujícím řízení dotčeny ve svých právech a povinnostech (jedná se tedy např. o účastníka řízení). Dotčenou veřejností je však také právnická osoba, jejímž účelem je ochrana životního prostředí a zároveň její hlavní činností není podnikání, s existencí minimálně tří let, tedy v podstatě „zavedená či etablovaná“ nevládní organizace na ochranu životního prostředí a dále také ad hoc právnická osoba se stejným účelem, která je podpořena podpisovou listinou s nejméně 200 podpisy osob (dále jen „privilegované neziskové organizace“). Jedná se o důležité vymezení těchto organizací s ohledem na jejich práva nejen v procesu EIA, ale také v navazujícím řízení.
V samotném procesu EIA mají nově privilegované neziskové organizace možnost podat v rámci zjišťovacího řízení odvolání proti rozhodnutí, že záměr nebo změna nebudou posuzovány podle zákona EIA a následně i aktivní žalobní legitimaci ve správním soudnictví proti takovému rozhodnutí. Důsledkem tak může být možnost zvrátit negativní rozhodnutí ve zjišťovacím řízení (negativní, jelikož daný záměr investora nemá velké dopady na životní prostředí) s tím, že záměr bude posuzován podle EIA, a to je pro tyto organizace velice důležité, protože pokud nebude záměr posuzován podle tohoto zákona, nebudou moci uplatňovat práva přiznaná jim tímto zákonem v navazujícím řízení, jako jsou územní či stavební řízení.
Dalším stěžejním právem posilujícím postavení privilegovaných neziskových organizací je oprávnění stát se účastníkem územního řízení či stavebního řízení a uplatňovat tak práva účastníkovi náležející, a to na základě podání oznámení o přihlášení stavebnímu úřadu ve stanovené lhůtě. Navíc mají dále možnost podat odvolání proti rozhodnutí v těchto řízeních, tedy např. proti územnímu rozhodnutí o umístění stavby, a to i bez předchozí účasti na řízení. Svědčí jim také i oprávnění domáhat se žalobou k ochraně veřejného zájmu zrušení takového rozhodnutí a napadat nejen procesní, ale také i hmotnou zákonnost v daném rozhodnutí, což znamená, že se soudy budou muset vypořádávat jak s otázkami případných porušení procesních práv v předcházejícím řízení, tak i s věcnou stránkou rozhodnutí např. že stavební úřad ve svém rozhodnutí vázán závazným stanoviskem EIA dostatečně nezohlednil vlivy záměru na ovzduší a klima či na půdu.
Coherence stamp
Novým pojmem zavedeným do zákona EIA je tzv. Coherence stamp (verifikační závazné stanovisko), což je v podstatě ověření souladu záměru, pro který již bylo vydáno závazné stanovisko v procesu EIA, s případnou změnou takového záměru, a to ve fázi navazujícího povolovacího řízení. Investor tak bude povinen před zahájením každého povolovacího řízení, tedy v územním řízení a stavebním řízení, vyhotovit úplný popis změn, které nastaly v rozmezí od vydání závazného stanoviska EIA a povolovacího řízení s tím, že pokud určité změny záměru nastaly a takové změny mají významný negativní dopad na životní prostředí, vydá příslušný úřad nesouhlasné závazné stanovisko. S tímto stanoviskem bude spojen důsledek, že předmětná změna záměru bude podléhat zjišťovacímu řízení a případně novému posouzení v procesu EIA. V tomto smyslu se jeví úprava verifikačního závazného stanoviska s ohledem na ochranu životního prostředí pozitivně, a to jako obrana a pojistka proti změnám záměru. Na druhou stranu však lze očekávat navýšení nákladů nejen na straně investora, ale též státní správy v podobě opětovného přezkoumávání již jednou vydaných stanovisek a případně znovuobnovení celého procesu posuzování vlivů. Investor si dále musí dát pozor na to, že pokud dokumentaci včetně případných změn oproti záměru nepředloží včas (alespoň 30 dnů před podáním žádosti o zahájení povolovacího řízení) či popis změn nebude úplný, může příslušný úřad vydat nesouhlasné závazné stanovisko se všemi důsledky výše zmíněnými.
Zveřejnění informací v navazujícím řízení
Stavební úřad bude povinen spolu s oznámením o zahájení řízení (územního či stavebního), zveřejnit vyvěšením na úřední desce po dobu 30-ti dnů informace uvedené v § 9b zákona EIA, jako je např. uveřejnění žádosti s upozorněním, že se jedná o záměr posuzovaný podle zákona EIA. Od okamžiku zveřejnění těchto informací běží třicetidenní lhůta k uplatňování připomínek veřejnosti (podle zákonné definice jedna nebo více osob; nemusí jít tedy nutně o dotčenou veřejnost) k záměru a navíc může být lhůta i prodloužena, pokud tak rozhodne stavební úřad. Stavební úřad pak bude povinen se s těmito připomínkami vypořádat v odůvodnění svého rozhodnutí.
Regulační plán a záměr posuzovaný podle zákona EIA
Jistá změna nastala také u ustanovení stavebního zákona týkajících se regulačního plánu, a to v případě, pokud může regulační plán nahrazovat některá územní rozhodnutí pro záměry, které jsou předmětem posuzování podle zákona EIA. Za určitých podmínek se tak dříve posudek o vlivech záměru na životní prostředí nezpracovával a postupy posuzování vlivu a pořizování regulačního plánu se spojily. Po účinnosti novely již takový postup nelze učinit, a to z důvodu, že regulační plán je vydáván formou opatření obecné povahy a s tím se pojí důsledky zejména v nemožnosti podat opravný prostředek proti takovému opatření. Dnes už tak nebude možné v určitých záměrech posuzovaných podle zákona EIA nahradit regulačním plánem územní rozhodnutí.
S ohledem na výše uvedené se dá shrnout, že novela zákona EIA přinesla řadu změn, která se dotkne v podstatě všech účastníků celého procesu od samotné koncepce záměru až po jeho realizaci, a to včetně orgánů o těchto záměrech rozhodujících. Na první pohled je však patrné, že investor bude muset počítat s prolongací jeho stavebního záměru, ať už se může na jedné straně jednat o využívání opravných prostředků či podávání žalob proti rozhodnutím příslušných úřadů ze strany neziskových privilegovaných organizací, které tak využívají svého práva „chránit“ životní prostředí, i když v určitých případech je tento účel zastřen jiným zájmem, či na druhé straně povinností spojených se získáním souhlasného verifikačního stanoviska v územním a stavebním řízení nebo prodloužení v podobě vypořádávání připomínek veřejnosti stavebním úřadem. Finanční a administrativní dopad novely bude však nejen u investora, ale také u orgánů státní správy od ministerstev až po jednotlivé příslušné úřady.
Diskuze k článku ()