Podání návrhu a jeho náležitosti
Právní úprava předběžných opatření ve věcech ochrany proti domácímu násilí byla s účinností od 1. 1. 2014 zahrnuta do zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále také jen „z. ř. s.“), konkrétně do ustanovení § 400 až 414. Stejně jako doposud je řízení o předběžném opatření možné zahájit pouze na návrh. Příslušným k nařízení předběžného opatření však již není soud, který by byl příslušný rozhodovat o věci samé, nýbrž obecný soud navrhovatele[1]. Tuto změnu lze dozajista shledat pozitivní, neboť navrhovatel tak vždy bude soudu blíže. Vedle obecných náležitostí stanovených § 42 odst. 4 o. s. ř. musí návrh obsahovat vylíčení skutečností, které osvědčují, že je společné bydlení navrhovatele a odpůrce v domě nebo bytě, ve kterém se nachází společná domácnost, pro navrhovatele nesnesitelné z důvodu tělesného nebo duševního násilí vůči navrhovateli nebo jinému, kdo ve společné domácnosti žije, anebo vylíčení skutečností, které osvědčují nežádoucí sledování nebo obtěžování navrhovatele (tzv. materiální předpoklady návrhu). Zákonodárce zcela odůvodněně setrval u nutnosti osvědčení tvrzených skutečností a nikoli jejich prokázání. Neboť stejně jako tomu bylo před 1. 1. 2014, v průběhu řízení o předběžném opatření soud vůbec neprovádí dokazování. Aby byl navrhovatel se svým návrhem úspěšný, není nezbytné soud o tvrzených skutečnostech najisto přesvědčit ve smyslu tyto prokázat, nýbrž jeho povinnost směřuje k „pouhému“ přesvědčení soudu o odůvodněnosti návrhu. Nutnost osvědčení je oproti prokázání slabším požadavkem, což lze shledat opodstatněným, neboť soud v tomto případě musí rozhodnout o návrhu v časově omezené lhůtě a dočasně upravit poměry mezi účastníky řízení. Nadto je potřebné vzít v úvahu též samotný účel předběžných opatření a okolnosti podávání návrhu na předběžné opatření, jež bývají zpravidla emocionálně velmi vypjaté a mnohdy osobě ohrožené domácím násilím nedávají prostor pro uplatňování důkazních prostředků.
Zde je však na místě upozornit na užitý pojem „společná domácnost“. Hmotněprávní úprava s tímto pojmem pracuje pouze v části týkající se dědické posloupnosti. Proto se jeví vhodným považovat za odpovídající ekvivalent pojem „rodinná domácnost“, o němž občanský zákoník hovoří v souvislosti s ustanoveními o bydlení manželů a se zvláštními ustanoveními proti domácímu násilí. Lze se zamyslet i nad tím, že společné bydlení navrhovatele a odpůrce má podle zákonného znění existovat v domě nebo bytě. Ačkoli takové případy budou spíše výjimečné, pakliže k nim vůbec v praxi dojde, je nezbytné tyto pojmy užívat largo sensu, neboť v opačném případě by byla část potenciálních osob ohrožených domácím násilím z ochrany cestou předběžného opatření vyloučena. Nelze tedy přisvědčit doslovnému výkladu, jenž by poskytoval ochranu skutečně pouze osobě žijící s odpůrcem v domě nebo bytě.
Zákon také odstranil dlouhodobé nejasnosti ohledně možnosti podání návrhu na předběžné opatření v případě stalkingu a ex-partner stalkingu. Podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 totiž nebylo zřejmé, zda se lze před těmito jednáními chránit prostřednictvím předběžného opatření podle § 76b o. s. ř. či nikoli.[2] Nová právní úprava tuto nejasnost vyřešila, když zákon výslovně na případy nežádoucího sledování či obtěžování pamatuje a zahrnuje je pod ochranu proti domácímu násilí, ačkoli se z důvodu absence typizovaných znaků o domácí násilí nejedná.[3]
Pakliže návrh neobsahuje všechny náležitosti, a pro tyto vady není možné o návrhu rozhodnout, soud navrhovatele vhodným způsobem vyzve k doplnění návrhu a poučí ho o důsledcích nevyhovění této výzvě. Jelikož pro rozhodnutí o návrhu zákon stanoví poměrně krátkou časovou lhůtu, lze se domnívat, že vhodným způsobem výzvy k doplnění návrhu může být i výzva učiněná například telefonicky či faxem. Jedná se o zásadní odchylku od obecné úpravy předběžných opatření podle občanského soudního řádu, neboť ten nedostatek náležitostí, popř. neurčitost či nesrozumitelnost, sankcionuje odmítnutím návrhu, není-li možné pro tyto vady v řízení pokračovat. Je zřejmé, že zákonodárce v tomto případě přistoupil k mírnější úpravě a zohlednil okolnosti podávání návrhu na předběžné opatření, jež bývají zpravidla doprovázeny velkým psychickým vypětím. Zároveň vzal v potaz i samotný charakter předběžného opatření proti domácímu násilí, jenž si v případě odůvodněnosti žádá reálný zásah do poměrů mezi účastníky. Nedojde-li soudu doplnění návrhu ve lhůtě pro rozhodnutí nebo není-li možné navrhovatele vhodným způsobem ve lhůtě pro rozhodnutí vyzvat k doplnění návrhu, soud návrh odmítne.
V souladu s ust. § 11 odst. 2 písm. p), odst. 3 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je návrh ex lege osvobozen od soudních poplatků. Oproti obecným předběžným opatřením podle občanského soudního řádu zákon o zvláštních řízeních soudních nepočítá ani se složením jistoty.
Účastníci řízení
Zákon výslovně označuje za účastníky řízení navrhovatele a odpůrce, popřípadě osobu, vůči níž násilí směřuje. Tímto byl odstraněn nežádoucí stav, kdy v praxi byli účastníci řízení označováni rozličnými způsoby (žalobce a žalovaný, navrhovatel a odpůrce).[4] Z uvedeného znění je zřejmé, že navrhovatelem nyní nemusí být pouze osoba přímo ohrožená domácím násilím, nýbrž i kterákoli osoba třetí. K tomuto závěru však lze dojít i díky znění § 402 odst. 1 z. ř. s.[5] V praxi se může stát, že navrhovatelem bude nezletilá osoba. Zákon pamatuje i na tuto situaci, když v § 403 odst. 2 z. ř. s. uvádí, že je-li navrhovatelem nezletilá osoba, podává jejím jménem návrh zákonný zástupce, orgán sociálně-právní ochrany dětí nebo advokát na základě plné moci, pokud má nezletilý pro udělení plné moci přiměřenou rozumovou a volní vyspělost. Je-li navrhovatelem osoba, jejíž svéprávnost byla ve věcech, o něž v řízení jde, omezena, podává jejím jménem návrh opatrovník nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností.
Významnou novinku přinesl § 403 odst. 3 z. ř. s., podle nějž má nezletilý starší 16 let pro řízení plnou procesní způsobilost. Výjimkou by byl pouze případ, že by nezletilý i přesto, že dosáhl věku 16 let, nebyl pro svou nedostatečnou rozumovou či volní vyspělost schopen být v řízení procesně samostatný. Za takové situace by nezletilý byl zastoupen zákonným zástupcem, popřípadě by mu soud jmenoval opatrovníka.
Rozhodnutí o předběžném opatření
Ust. § 404 z. ř. s. stanoví výslovně, že o návrhu soud rozhodne do 48 hodin bez jednání. S ohledem na tzv. zbytkovou subsidiaritu, zakotvenou v § 1 odst. 3 z. ř. s., je však třeba toto ustanovení vykládat v souladu s § 75c odst. 2 o. s. ř., podle nějž soud rozhodne o návrhu na předběžné opatření bezodkladně. Soud má tedy vždy povinnost rozhodnout v podstatě ihned, což je nutností k tomu, aby předběžné opatření splnilo svůj ochranný účel. Lhůtu 48 hodin lze shledat jako krajní časový úsek k naplnění ochranné funkce předběžného opatření. Zákon obsahuje demonstrativní výčet opatření, jež může soud odpůrci uložit, vyhoví-li návrhu (opustit společné obydlí, nezdržovat se v něm, nevstupovat do něj, zdržet se nežádoucího sledování a obtěžování navrhovatele jakýmkoliv způsobem apod.). Zároveň odpůrce poučí o právu odnést si ze společného obydlí své osobní cennosti a osobní dokumenty, jakož i věci, které slouží jeho osobní potřebě. Navrhovatele také poučí o možnosti podat návrh na prodloužení doby trvání předběžného opatření a o dalších vhodných opatřeních směřujících k jeho ochraně, zejména o právu podat návrh na zahájení řízení ve věci samé. Současně odpůrci umožní vyzvednout si věci nezbytné k výkonu jeho podnikatelské činnosti nebo výkonu povolání, případně věci nezbytné z jiného vážného důvodu.
Právní moc a vykonatelnost
Pokud jde o právní moc rozhodnutí, uplatní se obecná ustanovení, podle nichž rozhodnutí nabývá právní moci uplynutím lhůty k podání odvolání, která činí patnáct dnů od doručení písemného vyhotovení usnesení.[6] U vykonatelnosti však z. ř. s. přichází v § 407 s další odchylkou od úpravy obecných předběžných opatření zakotvených občanským soudním řádem, když jako okamžik nabytí vykonatelnosti stanoví nikoli vyhlášení, nýbrž vydání předběžného opatření. Je tak stanoveno zcela jistě záměrně, neboť soud o předběžném rozhodnutí neprovádí jednání, rozhoduje tzv. od stolu.
[2] Ex-partner stalking - slídění, sledování a pronásledování oběti v kontextu domácího/partnerského násilí. Někdy se označuje jako "psychoteror". Ex partner stalking zahrnuje až 50 % všech případů pronásledování. K typickým projevům ex partner stalkingu patří kontrola pronásledované oběti, úzkostná vazba na oběť, vztek/žárlivost, důkazy "lásky", zastrašování, vyhrožování, izolace, kritika či vydírání oběti, fyzické a sexuální násilí, falešné usmiřování. In REDAKCE RODINNÝCH LISTŮ. Výkladový slovník Rodinných listů. In: Rodinné listy. 2013, 7-8, s. 61-62.
[3] Mezi typizované znaky domácího násilí patří zejména společné bydlení agresora a oběti, jejich citové, sociální a ekonomické sepjetí - KRÁLÍČKOVÁ, Z. et al. Právo proti domácímu násilí. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 6. ISBN 978-80-7400-381-3
[4] ČUHELOVÁ, K. ŠÍNOVÁ, R. Ochrana proti domácímu násilí v kontextu harmonizace právní úpravy civilního procesu s rekodifikací soukromého práva. In: Právní rozhledy, 2013, č. 3, s. 104
[5] Návrh na nařízení předběžného opatření musí obsahovat též vylíčení skutečností, které osvědčují, že je společné bydlení navrhovatele a odpůrce (…) nesnesitelné z důvodu tělesného nebo duševního násilí vůči navrhovateli nebo jinému (…)
[6] viz ust. § 204 odst. 1 OSŘ
Diskuze k článku ()