Předně považuji za nutné uvést, že v tuto chvíli není namístě podstupovat žádná drastická opatření a propadat panice. Avšak z pohledu odpovědného fungování společnosti, předcházení a prevenci rizik a řádného nastavení obecných compliance a business continuity procedur ve společnosti nelze než doporučit, aby vedení společností již nyní implementovala preventivní postupy a zamýšlela se nad plány řešení krizových situací, které by mohly nastat.
Koronavirus se přenáší z člověka na člověka po úzkém kontaktu. Jedná se o tzv. kapénkovou infekci, která je přenášena vzduchem. Zasahuje nejčastěji sliznice horních a dolních dýchacích cest. Inkubační doba je týden až čtrnáct dní. Po týdnu od nakažení se nemoc projeví horečkami, které neustupují. Mohou být provázené nepříjemnými pocity, bolestmi kloubů a svalů a brzy se objeví projevy kašle.[1]
Právě až dvoutýdenní inkubační doba koronaviru a jeho šíření vzduchem z člověka na člověka zvyšuje potřebu přijetí preventivních opatření zaměstnavatelem.
Obecná prevence
V první řadě je na místě doporučit zaměstnavatelům, aby provedli obecnou informační osvětu svých zaměstnanců a případně, zejména podle povahy jejich podnikání a činností, stanovili základní pravidla chování zaměstnanců směřující k předcházení rizik zavlečení koronaviru na pracoviště.
V tomto ohledu je tedy možné doporučit zejména následující opatření a postupy:
-
poskytnout zaměstnancům základní informace o koronaviru a informovat je povaze a důvodech zaváděných opatření, tedy nešířit paniku a hysterii, ale podporovat princip „better safe than sorry“;
-
informovat zaměstnance o nutnosti pečlivé hygieny, včetně poskytnutí odkazů na informační videa, případně dodatečné hygienické pomůcky (dezinfekční gely);
-
zavést na pracovišti postupy podporující zvýšenou hygienu (pravidelná dezinfekce, větrání) a eliminovat rizikové faktory (společné ručníky, nádobí apod.);
-
požádat zaměstnance o pečlivé sledování svého zdravotního stavu a zavést postup předběžné konzultace příchodu na pracoviště v případě podezření na výskyt nemoci;
-
informovat zaměstnance o správných návycích kašlání a kýchání, opět včetně poskytnutí informativních odkazů;
-
pečlivě zvažovat pracovní cesty zaměstnanců do zahraničí, zejména do rizikových oblastí, nejvhodněji se vyhnout oblastem koronavirem zasaženým ve větším rozsahu, stejně tak účastí na akcích s výskytem většího počtu lidí;
-
zavést proces posouzení možnosti přístupu zaměstnance, který byl v rizikové oblasti nebo který vykazuje příznaky koronaviru, na pracoviště a řádně o něm zaměstnance informovat (viz níže);
-
požádat zaměstnance o zvážení soukromých cest do uvedených oblastí a zavedení informační povinnosti o jejich cestách do oblastí s hlášeným výskytem koronaviru, aby mohl zaměstnavatel zvážit jejich návrat do pracoviště;
-
připravit podklady, dokumentaci a podmínky pro případnou práci z domova (home office) pro zaměstnance, se kterými by byla práce z domova po dobu inkubační doby dohodnuta jako preventivní opatření;
-
projednat a připravit další opatření podle povahy činností zaměstnavatele jako je například stahování týmů ze zahraničí, reorganizace týmů, přeplánování schůzek a meetingů větších skupin či ve větších a rizikovějších provozech připravit instalaci speciálních technických zařízení sloužících k prevenci či zachycení šíření koronaviru (např. termokamery či jiná teplotu snímající zařízení, dezienfekční stanice a brány, checkpointy, UV lampy apod.);
-
promyslet možnosti společnosti na reakce pro případ krizové situace epidemie koronaviru v České republice s ohledem na povahu její činnosti a připravit adekvátní plány.
Při všech výše uvedených postupech a opatřeních doporučujeme společnostem zvažovat nejen obchodní, ale i právní, společenské a morální dopady těchto opatření. Ta proto musí být přijímána racionálně, v přiměřeném rozsahu a tak, aby podporovala prevenci, povědomí a připravenost zaměstnanců a nikoli paniku a hysterii.
Jako inspirace pro preventivní opatření a informování zaměstnanců mohou sloužit například webové stránky Ministerstva zdravotnictví České republiky (MZČR), Státního zdravotního ústavu (SZÚ), Světové zdravotnické organizace (WHO) či Evropského středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC).
Zaměstnanec se vrátil z oblasti zasažené koronavirem, co má dělat?
Oblast zasažená koronavirem se bohužel stále rozrůstá, a navíc se v době jarních prázdnin dotkla i oblíbené destinace severní Itálie. V ohrožení nákazou koronavirem jsou dle Ministerstva zdravotnictví České republiky osoby, které se v posledních 14 dnech zdržovaly v oblasti nákazy koronavirem nebo přestupovaly na velkých asijských mezinárodních letištích[2] – rizikoví zaměstnanci. Rizikovým se může zaměstnanec ale stát i v případě, že přijde do styku s osobou splňující výše uvedené předpoklady.
Níže shrnuji doporučení, jak by měl zaměstnanec postupovat, splňuje-li výše uvedené předpoklady.
Zaměstnanec bez příznaků onemocnění by měl:
-
zachovat klid, spojit se se zaměstnavatelem a projednat s ním další postup;
-
po celou maximální inkubační dobu, tj. 14 dnů od odcestování z oblasti nákazy, nedocházet na pracoviště, zůstat doma a minimalizovat kontakt s ostatními lidmi;
-
dodržovat zvýšené hygienické návyky (časté mytí rukou, dezinfekce);
-
kontaktovat telefonicky pracoviště protiepidemického odboru místně příslušné krajské hygienické stanice, které rozhodne o potřebných protiepidemických opatřeních včetně případné karantény;
-
konzultovat situaci s praktickým lékařem;
-
pokud se objeví příznaky jako zvýšené teploty či horečky, kašel a dušnost, kontaktovat telefonicky místně příslušnou kliniku infekčního lékařství;
-
v případě vyzvání k vyšetření na infekční klinice, nejezdit hromadnou dopravou, omezit při přesunu styk s ostatními lidmi, využít ústní roušky, případně si zavolat zdravotnickou záchranou službu;
-
o situaci telefonicky či e-mailem průběžně informovat zaměstnavatele a komunikovat s ním ohledně pracovněprávního režimu a výkonu práce (více viz níže).
Zaměstnanec s příznaky onemocnění (zvýšená teplota či horečka, kašel a dušnost) by měl:
-
zachovat klid, spojit se se zaměstnavatelem a projednat s ním další postup;
-
nedocházet na pracoviště, zůstat doma a minimalizovat kontakt s ostatními lidmi;
-
dodržovat zvýšené hygienické návyky (časté mytí rukou, dezinfekce) a pravidla kýchání a kašlání;
-
kontaktovat telefonicky místně příslušnou kliniku infekčního lékařství;
-
v případě vyzvání k vyšetření na infekční klinice, nejezdit hromadnou dopravou, omezit při přesunu styk s ostatními lidmi, využít ústní roušky, případně si zavolat zdravotnickou záchranou službu;
-
o situaci telefonicky či e-mailem průběžně informovat zaměstnavatele a komunikovat s ním ohledně pracovněprávního režimu a výkonu práce (více viz níže).
A jaké možnosti má zaměstnavatel?
Podle povahy a závažnosti výše uvedené situace se jeví v zásadě šest základních pracovněprávních režimů, které mohou být na vztah zaměstnavatele a zaměstnance, který splňuje specifika rizikového zaměstnance, aplikovány, a to:
-
čerpání dovolené či sick-days
-
omluvená absence v práci – neplacené volno
-
práce z domova
-
překážka v práci na straně zaměstnavatele
-
dočasná pracovní neschopnost
-
karanténa.
Čerpání dovolené či sick-days, případně omluvená absence v práci, se pro dané případy nejeví jako řešení, které by odpovídalo povaze situace, ač samozřejmě při dohodě zaměstnance a zaměstnavatele mohou být tato opatření aplikována. Hodí se připomenout, že ani jednu z těchto možností nemůže zaměstnavatel jednostranně efektivně využít (nařídit) tak, aby dosáhl ihned kýženého efektu, tj. nepřítomnosti zaměstnance v práci.
V případě profesí, které mohou svoji práci vykonávat i jinde než přímo na pracovišti, respektive ji mohou vykonávat z domova, a pokud zaměstnanec je samozřejmě schopen vykonávat svoji práci (nemá zdravotní omezení, pouze je rizikovým zaměstnancem bez příznaků nakažení) se jeví jako efektivní řešení práce z domova (home office). Zaměstnavatel a zaměstnanec se však musí na práci z domova a jejích specifikách a podmínkách dohodnout, a to nejlépe písemně. Zaměstnanec v takovém případě vykonává plně svoji práci podle pracovní smlouvy a dohody o práci z domova a za ni mu náleží mzda. Není-li možné se na práci z domova dohodnout, nastoupí následující možnost.
Komplikovanější je to v případě profesí, které nemohou svoji práci vykonávat z domova, a současně je zaměstnanec ze zdravotního hlediska schopen práce (nevykazuje příznaky nakažení) a navíc i pracovat chce. V případě, že zaměstnavatel zavede výše uvedené preventivní opatření, nebo jejich základní aspekty, neměl by takovému rizikovému zaměstnanci umožnit přístup na pracoviště, a to právě z důvodu možného šíření koronaviru na pracovišti. Takovou situaci je dle mého názoru nutné posoudit jako vytvoření překážky v práci na straně zaměstnavatele, která se bude kvalifikovat jako tzv. jiná překážka v práci na straně zaměstnavatele podle ustanovení § 208 zákoníku práce. Zaměstnanci, který bude takto „nucen“ zůstat doma a nepracovat přísluší náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku (to neplatí, bylo-li uplatněno konto pracovní doby). V tomto režimu může být zaměstnanec kdykoli zavolán na pracoviště k výkonu práce podle pracovní smlouvy.
V případě, že je zaměstnanec nemocný, tedy není plně schopen výkonu práce ze zdravotních důvodů, může navštívit praktického lékaře a požádat jej o nástup do režimu dočasné pracovní neschopnosti, ve kterém zaměstnanec práci dále nevykonává a pobírá v prvních 14 dnech náhradu mzdy či platu ve výši 60 % upraveného průměrného výdělku, jež hradí zaměstnavatel, a následně od 15. dne dávky nemocenského hrazené státem. Nástup do režimu dočasné pracovní neschopnosti však s sebou nese nutnost osobní návštěvy praktického lékaře, která je v rozporu s výše uvedenými doporučeními, a tedy by neměla být využívána. Zaměstnanec není povinen během této doby vykonávat pro zaměstnavatele žádnou práci, pokud by ji však vykonával, náležela by mu za ni odpovídající mzda.
Variantou nejzávažnější z pohledu vazby na možné nakažení koronavirem je nařízení karantény zaměstnance. Karanténu může zpravidla nařídit ošetřující lékař a z pohledu dokumentárního a informačního se u ní postupuje stejně jako u dočasné pracovní neschopnosti. Stejně jako dočasná pracovní neschopnost se karanténa posuzuje jako překážka v práci na straně zaměstnance, během které musí zaměstnavatel omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci, a náleží během ní zaměstnanci stejné plnění. Zaměstnanec není povinen během doby karantény vykonávat pro zaměstnavatele žádnou práci, pokud by ji však vykonával, náležela by mu za ni odpovídající mzda.
Ochrana soukromí a osobních údajů zaměstnanců
S výše uvedenými postupy, zejména pokud jde o zvýšené požadavky na informace o zaměstnancích (destinace soukromých cest, zdravotní stav a příznaky apod.) a zavádění nových postupů monitorování zaměstnanců (databáze rizikových zaměstnanců, měření a evidence teploty, termokamery jako automatizované systémy apod.), je nutně spojena i regulace ochrany soukromí zaměstnanců zejména podle § 316 odst. 2 a násl. zákoníku práce a regulace ochrany osobních údajů zaměstnanců a podmínky jejich zpracování zejména podle Obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR).
Obecně platí, že zásah do soukromí zaměstnanců v podobě jejich kontroly či sledování musí být přiměřený, nesmí být prováděn bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele a musí o jeho rozsahu a způsobu provádění zaměstnavatel zaměstnance předem informovat. Domnívám se, že korektiv „závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele“ může být v případě zvýšeného výskytu či epidemie koronaviru v České republice nahrazen právě závažností situace v případě, že bude dodržena přiměřenost opatření a předchozí informování zaměstnanců.
Pokud jde o zavádění nových procesů zpracování osobních údajů zaměstnanců v souvislosti se získáváním informací od zaměstnanců, které nejsou primárně potřebné pro standardní řízení lidských zdrojů (destinace a doba dovolené v rizikové oblasti, cestovní itinerář, informace o průběžném zdravotním stavu, ale i evidence měření teplot či zavedení termokamer apod.), je třeba dodržet základní principy a pravidla zpracování osobních údajů podle GDPR. Těmi jsou zejména:
-
předběžná analýza rizik a dopadů takového zpracování a posouzení jeho legitimnosti a zákonnosti (obecná data protection impact analysis – DPIA či formalizovaná DPIA dle GDPR);
-
postupování ve smyslu zásady Privacy by Desing a Privacy by Default;
-
splnění základních principů zpracování (zákonnost, korektnost, transparentnost, omezení účelu, minimalizace údajů, přesnost, omezení uložení a integrita a důvěrnost);
-
splnění povinností se zpracováním osobních údajů souvisejících, zejména vytvoření adekvátní dokumentace a zavedení odpovídající procesů.
Závěr
Především si dovolím doporučit, aby zaměstnavatelé a jejich vedení nyní s klidem zvážili potřebnost a vhodnost zavedení alespoň některých opatření výše popsaných a byli připraveni se s případným výskytem nakažení či jen rizikového zaměstnance vypořádat.
Případ výskytu a šíření koronaviru je ukázkovou situací, která dokazuje, že je potřebné myslet v rámci řízení rizik a compliance i na dostatečnou prevenci, jelikož jeho dopady mohou přesahovat obchodní ztráty společnosti.
[1] COVID-19: informace pro občany. Ministerstvo zdravotnictví České republiky [online]. Copyright © 2010 [cit. 27.02.2020]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/dokumenty/koronavirus-2019-ncov-informace-pro-obcany_18432_4122_1.html
[2] COVID-19: informace pro lékaře. Ministerstvo zdravotnictví České republiky [online]. Copyright © 2010 [cit. 27.02.2020]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/dokumenty/koronavirus-2019-ncov-informace-pro-lekare_18433_4122_1.html či Doporučení k jedincům s cestovatelskou anamnézou - Co dělat, pokud jste přicestovali v posledních 14 dnech z oblasti nákazy novým koronavirem, SZÚ. SZÚ [online]. Copyright © 2007 [cit. 27.02.2020]. Dostupné z: http://szu.cz/tema/prevence/doporuceni-k-jedincum-s-cestovatelskou-anamnezou
Diskuze k článku ()