S revolučním rokem 1848 přišly zásadní změny i ve vyhlašování a závaznosti obecných právních předpisů na zákonné úrovni. V každé z korunních zemí došlo centrálním publikačním patentem v roce 1849 ke zřízení „zemského zákoníku a vládního věstníku“. Samotný proces vyhlašování zemských zákonů nebyl na slezské zemské ústavní úrovni upraven.
Zemská ústava pro Slezsko byla vydána v lednu 1850 a jako hlavní město byla potvrzena Opava.[1] Zákonodárnou moc ve věcech zemských měl vykonávat císař spolu se zemským sněmem a navrhovat tak zákony zemské. Záležitosti, které výslovně říšská ústava nesvěřovala do zemské působnosti, patřily do zbytkové působnosti říšské. Zemskou působnost měl svěřenu zemský sněm nebo zemský výbor. Ke schválení zákona se musel shodnout císař a zemský sněm. Ve výjimečných případech, pokud nebyl svolán zemský sněm, mohl císař přijímat opatření s prozatímní mocí zákonnou, která ale musela být schválena příštím sněmem. Zemský výbor neměl v zemských věcech zákonodárné právo.[2]
První ročník zemského zákoníku
První ročník nově zřízené slezské sbírky právních předpisů (ale i některých neprávních dokumentů) začal být vydáván roku 1850 pod názvem Zákonník a wládní wěstník pro korunní zem Horní a Dolní Slezsko (Landesgesetz und Regierungsblatt für das Kronland Ober – und Nieder Schlesien). První svazek je datován 25. červnem 1850 a byl uveden materiálem s nadpisem „Úwod ku zemskému zákonníku a wládnímu wěstníku pro korunní zem Horní a Dolní Slezsko". Jinak nebyla vydána, obdobně jako na Moravě, žádná zemská publikační norma.
Vznik zákoníku nebyl odůvodněn ústavní pozicí Slezska v březnové ústavě, která předpokládala zákonodárnou aktivitu slezského zemského sněmu. Výslovným důvodem vzniku samostatné slezské zemské sbírky byla skutečnost, že dne 1. ledna 1850 bylo aktivováno nové územní rozdělení zeměpanské správy. Všechna zákonná ustanovení platná pro Slezsko a Moravu v roce 1849 se měla zařadit do doplňujícího svazku moravského zemského zákoníku.
Prvním zařazeným předpisem do sbírky v první částce bylo nařízení ministerstva vnitřních záležitostí, které ale nebylo otištěno v plném znění.[3] K záhlaví byla pouze připojena poznámka, že úplný text je k nalezení v příloze říšského zákoníku a vládního věstníku.
Nabývání účinnosti předpisů vydaných na zemské úrovni v zemských zákonících bylo upraveno v centrálním publikačním patentu. Předpisy se měly považovat za řádně vyhlášené a závazné počátkem 15. dne následujícího po dni vyhlášení, pokud výslovně v textu zemské úřady neupravily účinnost jinak. Tato lhůta zůstala nezměněna do konce vydávání sbírky. Na rozdíl od lhůty pro předpisy celomonarchické, kde byla v roce 1852 původní 30denní legisvakance prodloužena na 45 dní.
Jazyk předpisů
Již první ročník sbírky naznačuje specifickou situaci, která se týkala jazykové stránky předpisů obsažených v zákoníku. Podle pravidla stanoveného v císařském publikačním patentu měly být zemské zákoníky a věstníky tištěny v zemských jazycích a v těch zemích, kde jím nebyla němčina, měl být připojen německý překlad. Úvodní strana každé částky byla rozdělena na horní a dolní polovinu s českým a německým nadpisem. Na levé straně byl vždy otištěn text český a na pravé straně německý.
Poměr mezi českým, německým a polským textem byl upraven nepublikovaným výnosem ministerstva vnitra[4] a prohlášením zemské vlády,[5] jimiž byl německý text prohlášen za jediný autentický. Českému a polskému textu byl určen pouze charakter úředního překladu a měl se uspořádat pro obce, které je mají zapotřebí.[6] Situace zůstala nezměněna až do zániku monarchie. Slezsko tak zůstalo jedinou zemí dřívější Koruny české, kde čeština ztratila v zemském publikačním prostředku autentickou povahu.
Obsah sbírky
Na základě tzv. druhého publikačního patentu z roku 1852 se zaváděly místo zákoníků od 1. ledna 1853 pouze „věstníky vlády zemské“ a ve Slezsku tak vycházel vládní věstník pod jménem Landes Regierungsblatt für das Herzogthum Ober und Nieder Schlesien. Země nemohly přijímat své zákony či nařízení. Charakter původní publikace měly tak pouze vyhlášky a další podzákonné předpisy zemských úřadů nebo ústředních orgánů, u kterých bylo rozhodnuto, že se mají vložit do vládních věstníků.
Sbírky byly nově rozděleny na dvě oddělení. V I. oddělení se měly uveřejňovat texty zákonů a nařízení vydané německy v říšském zákoníku. V rámci II. oddělení byla vytvořena vlastní řada číslování a byla zde publikována nařízení, výnosy a další akty zemských úřadů, ale také akty ministerstev a jiných ústředních orgánů. Předpisy byly vydávány pouze v němčině.
Redakce a rozesílání zemského zákoníku úřadům a obcím bylo svěřeno úřadu místodržícího. Konkrétní den vydání a den rozeslání částky zákoníku byl určen místodržitelem a tato data byla vyhlášena v Opavských novinách.
Vyhlašování po roce 1860 a první slezské zemské zákony
Na základě nové moravské publikační normy, která prováděla centrální publikační patent z roku 1860, začala vycházet nová sbírka předpisů, jako společná zemská sbírka pro Moravu a Slezsko, která trvala pouze dva ročníky.[7]
Počátkem roku 1862 došlo k obnovení samostatného publikačního prostředku pro Slezsko, který obdržel název Zákony a nařízení pro korunní zemi vojvodství Horní a Dolní Slezsko (Gesetz und Verordnungsblatt für Kronland Herzogthum Ober und Nieder Schlesien), respektive polská verze Dziennik Ustaw i Rozporzadzen dla kraju koronnego ksiestwa górnego i dolnego Szlazska.
Poprvé v historii byla také vydána i ve Slezsku samostatná zemská publikační norma (tzv. slezská zemská publikační norma z roku 1863).[8] Odkazovala na výnos c. k. ministerstva státního, kterým se zemské publikační sbírky přejmenovány znovu na zemské zákoníky.[9] Výnos zaváděl císařské nařízení o vyhlašování zákonů zemských (centrální zemská publikační norma).[10] Na základě jejích pravidel fungovalo vydávání zákoníku až do roku 1918. Nově bylo uspořádáno trojjazyčné členění obsahu zákoníku. Každá z nich měla vlastní úvodní stránku, chronologický přehled předpisů a abecední seznam.
Po únorové ústavě 1861 byla zavedena nová zemské zřízení a poprvé byly v praxi zřízeny zemské sněmy, které dostaly zákonodárnou působnost. Poprvé tak byly přijaty zemské zákony.
V ročníku 1863 byl tak vydán první zákon přijatý slezským zemským sněmem. Ostatní předpisy, které vycházely ve slezské sbírce, měly především formu nařízení, vyhlášení, ohlášení, oznámení c. k. zemské slezské vlády nebo vyhlášky zemského výboru. Zároveň byly ve sbírce vyhlašovány zákony platné pro území Slezska. Poslední předpis ve formě zákona byl vyhlášen ve slezské sbírce v roce 1916.
Situace po vzniku republiky
Po vzniku samostatného československého státu v roce 1918 přetrval systém formální publikace právních předpisů v jednotlivých zemských sbírkách. Nový ústavní pořádek již nepočítal se samostatnou zemskou zákonodárnou pravomocí. Sbírky tedy nemohly již sloužit jako formální publikační prameny pro vyhlašování zemských zákonů a nařízení přijatých v rámci zákonodárné pravomoci zemským sněmem a hlavou státu jako dříve. Plnily však nadále funkci publikace podzákonných předpisů přijímaných zemskými orgány a zároveň republikace aktů ústředních orgánů.[11]
První částka vyšla v nové republice v listopadu 1918.[12] Ještě několik dalších částek obsahovalo dříve vydané předříjnové předpisy pod starými názvy a starými funkcionáři. I první předpis vydaný v nové republice byl stále označen původním názvoslovím jako c. k. nařízení a vydán c. k. zemským prezidentem.[13]
V prvních republikových ročnících sbírka zachovala starou formu a název, obdobně stále vycházela i ve všech jazykových mutacích. Od počátku roku 1921 byl obsah zákoníku uveřejňován již jen v češtině. A jeho souhrnný titul od roku 1922 zněl Zákony a nařízení pro Horní a Dolní Slezsko. Vydávány byly již jen předpisy ve formě vyhlášek a nařízení zemské politické správy podepsané zemským presidentem. Vydavatelem se nově v návaznosti na změny v organizaci politické správy na ústavní úrovni stala zemská správa politická.
V průběhu roku 1928 byla sbírka nahrazena společným Zemským věstníkem pro Moravu a Slezsko. Samostatný slezský zemský zákoník tehdy definitivně ukončil svoji bohatou historii.[14]
Závěr
Slezská zemská sbírka předpisů byla nedílnou součástí našeho právního řádu od roku 1850 do roku 1928. Obdobně jako centrální sbírka říšských předpisů i tato sbírka (stejně jako ostatní zemské sbírky) zavedla princip formální publicity na slezské zemské úrovni. Právní předpisy nebyly zavazující, dokud nebyly vyhlášeny v této sbírce. V rámci sbírky byly publikovány předpisy, jako zemské zákony a další podzákonné předpisy zemských orgánů či jiné akty. Dále byly také republikovány vybrané říšské předpisy či jiné akty centrálních úřadů.
Tento článek částečně vychází z KRÁLÍK, L. Slezský zemský zákoník, Acta Universitatis Carolinae Iuridica, 1/2017 (v tisku).
[1] Císařský patent z 30. prosince 1849, publ. pod č. 11/1850 ř.z., jímžto se dává a prohlašuje ústava zemská pro vojvodství Horno- a Dolnoslezské s náležejícím k ní řádem volebním sněmu zemského.
[2] § 56 patentu č. 18/1850 ř. z
[3] Nařízení č. 1/1850 slez. z. z. z 11. července 1849, o prowedení vybawení gruntů a břemen we Wévodství Slezském.
[4] Výnos ministra vnitra č. 4665 ze dne 25. září 1851.
[5] Vyhláška vlády zemské č. 222/1851 slez. z. z. ze dne 27. září 1851.
[6] PRAŽÁK, J. Rakouské právo veřejné. Díl 1, Právo ústavní. Část čtvrtá. Praha: Jednota právnická, 1899. s. 17-36.
[7] Oznámení c.k. moravského místodržitelstva ze dne 19. září 1860 č. 1/1860 mor. z. z., o provedení Nejvyššího patentu z 1. ledna 1860 (tzv. moravská zemská publikační norma).
[8] Nařízení c.k. slezské zemské vlády č. 2038, publ. pod č. 4/1863 slez. z. z. z 10. března 1863, jak se mají vyhlašovati zákony zemské a kdy se počíná moc jejich zavazovací.
[9] Rozhodnutí č. 1387 z 18. února 1863.
[10] Nařízení císařské ze dne 17. února 1863, jak se mají vyhlašovati zákony zemské a kdy se počíná moc jejich zavazovací.
[11] Více k funkci a charakteru zemských sbírek po roce 1918 viz KRÁLÍK L. Zemské věstníky a vznik republiky. In: Vojáček, L., J. Tauchen (eds.) III. česko-slovenské právněhistorické setkání doktorandů a postdoktorandů: sborník z konference. Brno: PF MU, 2015. s. 131-142.
[12] Částka XLVII. ze dne 2. listopadu 1918.
[13] Nařízení č. 147/1918 slez. z. z. ze dne 2. listopadu 1918, částka č. XLVIII. ze dne 11. listopadu 1918.
[14] Podrobněji k tématu vydávání moravských zemských sbírek KRÁLÍK, L. Moravský zemský zákoník. Moderní dějiny, 2016, ročník 24, číslo 2.
Diskuze k článku ()