Při snaze o vypořádání podílu, který je družstvo povinné vyplatit při odchodu jeho člena z družstva dle § 233 odst. 1 obchodního zákoníku (nyní je vypořádací podíl upraven v § 623 a násl. zákona o obchodních korporacích), ovšem dochází k problémům. Jedná se o případy, kdy stanovy jsou nastaveny tak, aby členové k tomuto majetku neměli prakticky šanci se dostat a spokojili se nakonec s pár set korunami roční „dividendy“. Ve stanovách družstev totiž bývá nezřídka ustanovení, které odsouvá splatnost vypořádacího podílu o několik roků, často až o deset let. Navíc se tato částka neúročí. Když jsou tedy družstevníci, zejména dědicové družstevních podílů po svých předcích, mnohdy nespokojení a chtějí ukončit své členství v družstvu a zejména dostat zpět vložený majetek, tak jim družstvo tvrdí, že musí čekat pět až deset let, než své peníze dostanou. Často to pak v praxi vede k tomu, že se člen družstva raději smíří s mnohem nižším vypořádacím podílem, než na jaký má nárok, a to jen proto, že v takovém případě je družstvo ochotno platit hned. Z výše uvedeného je zřejmé, že díky tomuto přístupu dochází k poškození družstevníků a zároveň naopak k obohacení družstev, která tyto praktiky zneužívají.
Jako v mnoha jiných oblastech k tomuto dochází z důvodu nedostatečné informovanosti, kdy členové družstev přesně nevědí, jaké jsou jejich nároky. Podle českého práva jsou totiž ujednání, která odsouvají splatnost vypořádacího podílu o mnoho let (zpravidla pět a více), v rozporu s dobrými mravy a jako taková nezákonná. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 4. 4. 2000, sp. zn. 29 Cdo 1633/99, a dále v usnesení ze dne 16. 11. 2004, sp. zn. 29 Odo 433/2004, rozhodl o tom, že zmíněné odsouvání výplaty vypořádacího podílu je neplatné. Členové tedy mají právo dovolat se toho, aby jim družstvo jejich vypořádací podíl vyplatilo nejen v plné výši, ale i mnohem dříve, a to zpravidla do 3 měsíců. To platí nejen v těch případech, kdy se družstevníci teprve rozhodli, že z družstva vystoupí a ještě o výplatu nepožádali, ale samozřejmě i u těch, kteří již vystoupili, a v současné době jim běží neúměrně dlouhá doba splatnosti.
V praxi to vypadá tak, že člen družstva z něj chce vystoupit a má s tím související nárok na tzv. vypořádací podíl. Následně si požádá o výplatu vypořádacího podílu, přičemž se často dozví, že stanovy družstva odkládají jeho splatnost nebo jej rozkládají do splátek. Jak již bylo uvedeno, tak je ovšem taková praxe protiprávní. Vedle toho se objevuje ještě další praktika, kterou družstva používají. Může se totiž stát, že družstva pro výpočet vypořádacího podílu nezahrnují veškerý jeho majetek. Tímto se opět sníží vypořádací podíl, a to někdy i poměrně dramaticky.
Zákonodárce se snažil uvedené problémy reflektovat, a proto již zákon o obchodních korporacích v § 625 zakotvuje, že stanovy nemohou určit lhůtu pro vyplacení vypořádacího podílu delší než 2 roky ode dne zániku členství v družstvu. V souvislosti s touto změnou a smyslem tohoto příspěvku je důležité zmínit, že dle § 778 zákona o obchodních korporacích se podle dosavadních právních předpisů až do svého skončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem účinnosti tohoto zákona. Pokud se jedná o lhůty a doby pro uplatnění práv, tak se řídí dosavadní úpravou, i když by začaly běžet až po nabytí účinnosti zákona o obchodních korporacích.
Členové družstev by proto neměli určitě přistoupit na přístup řady družstev a měli by svá práva vymáhat, zvláště když se často jedná o značné finanční prostředky. Z praxe lze potvrdit, že lze dosáhnout zaplacení vypořádacího podílu už v rámci mimosoudního jednání s družstvem. Nedávno jsme například řešili případ klientky, která chtěla vypořádat svůj členský podíl, který zdědila po otci v jednom ze severomoravských družstev. Členský podíl klientky představoval několik set tisíc korun, družstvo však bylo zprvu ochotno v rámci vypořádání zaplatit jen 30 % z této částky. Nakonec však přistoupilo na mimosoudní vyrovnání a ihned klientce vyplatilo vypořádací podíl v požadované výši.
Diskuze k článku ()