Pro schopnost posouzení, zda a kdy k promlčení určitého práva došlo, je důležité znát veškeré okolnosti, kterými se řídí běh promlčecích lhůt. Zejména v jakém okamžiku promlčecí lhůty počínají běžet a za jakých okolností se staví nebo přerušují a jejich běh se tím buď opakuje, nebo pozastavuje. Jedině tehdy půjde správně posoudit, kdy promlčecí lhůta marně uplyne a právo tak již nebude možné účinně vymáhat před soudem, dojde-li k řádnému uplatnění námitky promlčení.
Okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty
Problematiku promlčení komplexně upravuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“). Obecná délka promlčecí lhůty je tříletá. Co se počátku běhu promlčecí lhůty týče, obecně platí, že pokud jde o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy mohlo být takové právo uplatněno poprvé (např. podáním žaloby u příslušného soudu). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Třeba u náhrady škody tento moment nastává v případě, kdy se poškozený dozví o škodě a o osobě, která má povinnost škodu nahradit. Obdobně je tomu například i u bezdůvodného obohacení, u něhož promlčecí lhůta počíná běžet v momentě, kdy se poškozený dozví o tom, že k bezdůvodnému obohacení došlo, jakož i o osobě povinné k jeho vydání.
Specifika počátku běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody či vydání bezdůvodného obohacení spočívá v tom, že nestačí, aby ke škodě pouze došlo, nýbrž je nutné vědět i o osobě škůdce, který je povinen ji nahradit. V opačném případě by ani prakticky nebylo možné žalobu na náhradu škody či vydání bezdůvodného obohacení u soudnu řádně uplatnit, pokud by nešlo patřičně identifikovat žalovaného. Trochu jiná situace existuje např. u práva na zaplacení dlužné částky, kdy je dlužník zpravidla znám a je tak jednoduše identifikovatelný. V těchto případech začne promlčecí doba běžet ode dne dospělosti (splatnosti) příslušného dluhu, přičemž při dílčích plněních dluhu počne promlčecí lhůta běžet u každého dílčího plnění zvlášť, a to vždy ode dne jeho dospělosti. Nadto ve specifických zákonem předvídaných případech, jako třeba mezi manžely, osobami žijícími ve společné domácnosti, zastoupeným a zákonným zástupcem, opatrovancem a opatrovníkem nebo mezi poručencem a poručníkem, promlčecí lhůta neběží vůbec a běžet ani nezačne, dokud příslušný vztah mezi uvedenými osobami trvá.
Přerušení a stavení běhu promlčecí lhůty
S ohledem na běh promlčecí lhůty je nutné mít na paměti, že za určitých okolností se běh promlčecí lhůty staví anebo dokonce přerušuje. Přerušení promlčecí lhůty znamená, že promlčecí lhůta počíná běžet znovu – v případě okolnosti mající za následek přerušení promlčecí lhůty tak začíná promlčecí lhůta běžet celá znovu, a to od počátku. Přerušení běhu promlčecí lhůty má za následek například uznání dluhu. V takovém případě se nárok zcela obnoví a od řádného uznání dluhu dlužníkem (co do důvodu i výše) začne běžet nová desetiletá promlčecí lhůta – konkrétně ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. To vše bez ohledu na to, jaká délka promlčecí lhůty již uběhla, nebo zda bylo právo dokonce již promlčeno.
Oproti přerušení běhu promlčecí lhůty má její stavení zcela odlišné důsledky. Stavení promlčecí doby totiž nemá za následek opětovný běh promlčecí lhůty v celé své délce, nýbrž pouhé „pozastavení“ běhu promlčecí lhůty po dobu trvání určité zákonem předjímané okolnosti. Promlčecí lhůta se staví a neběží zejména po dobu, kdy věřitel uplatní v promlčecí lhůtě své právo u orgánu veřejné moci (např. žalobou u soudu) a v řádně zahájeném řízení pokračuje – toto se uplatní i o právu již vykonatelném, pokud pro ně byl navržen výkon rozhodnutí nebo nařízena exekuce. Všechny podmínky musí být v takovém případě splněny kumulativně. Uplatněním práva u orgánu veřejné moci občanský zákoník rozumí zejména uplatnění práva žalobou na plnění, nikoliv však již žalobou určovací, nebo podání návrhu na smírčí řízení. Potřebné účinky nemá podle některých odborných výkladů ani návrh na vydání předběžného opatření. Toto je však předmětem různých výkladových přístupů a v konečném důsledku by záleželo na individuálním posouzení sporné situace soudem. Další podmínku představuje uplatnění práva v promlčecí lhůtě a poslední podmínkou je, že věřitel musí v zahájeném řízení řádně pokračovat, čímž je míněno nebránit svými procesními úkony řádnému průběhu řízení tak, aby mohlo být ukončeno vydáním meritorního rozhodnutí ve věci nebo soudním smírem.
Promlčecí lhůta neběží a staví se také po dobu, kdy je věřiteli bráněno právo uplatnit hrozbou, popř. když věřitel právo neuplatnil v důsledku lstivého uvedení v omyl dlužníkem nebo osobou dlužníku blízkou. Stavení promlčecí lhůty dle předchozí věty se uplatní např. při oprávněném strachu věřitele své právo uplatnit u soudu, z důvodu reálné hrozby újmy na jeho vlastní osobě či majetku, případně vůči osobám jemu blízkým. Promlčecí lhůta rovněž neběží po dobu tzv. vyšší moci, pokud tato znemožnila věřiteli právo uplatnit v posledních šesti měsících běhu promlčecí lhůty. Pokud však překážka vyšší moci nastane dříve než v posledních šesti měsících běhu promlčecí lhůty, uvedené pravidlo se vůbec neuplatní. Po odstranění překážky vyšší moci bude promlčecí lhůta plynout dál, a to po dobu šesti měsíců ode dne, kdy začala znovu plynout, jelikož se v takovém případě uplatní zákonná pojistka, podle níž pokračuje-li běh promlčecí lhůty po odpadnutí některé z překážek uvedených v § 646 až 651 občanského zákoníku, neskončí promlčecí lhůta dříve než za šest měsíců ode dne, kdy začala znovu běžet.
Závěr
Běh promlčecích lhůt je mnohdy obtížné přesně stanovit a určit jak jejich počátek, tak i jejich eventuální přerušení či stavení. S ohledem na některé okolnosti, zapříčiňující např. stavení běhu promlčecí lhůty (jako je existence vyšší moci v posledních šesti měsících běhu promlčecí lhůty nebo existence hrozby bránící věřiteli právo uplatnit u soudu), může být rovněž značně složité jejich prokazování. Proto je vždy nejlepší strategií snažit se právo u soudu uplatnit co nejdříve, je-li to možné, tak aby byly eliminovány veškeré vnější vlivy, které by později mohly uplatnění práva jakkoliv znemožnit či zkomplikovat.
Diskuze k článku ()