Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) ve svém § 14 stanoví, že obec je povinna vydávat potvrzení a vyhotovovat zprávy pro potřeby právnických a fyzických osob, stanoví-li tak právní předpis. Tímto právním předpisem je pro potřeby trestního řízení zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, který ve svém § 8 uvádí, že státní orgány, právnické a fyzické osoby jsou povinny bez zbytečného odkladu a zpravidla bez úplaty vyhovovat dožádáním orgánů činných v trestním řízení při plnění jejich úkolů. Orgány činnými v trestním řízení se podle § 12 odst. 1 tr. řádu rozumějí soud, státní zástupce a policejní orgán. Tyto orgány se při plnění svých úkolů obracejí na obce s žádostmi o vypracování zpráv o pověsti z místa bydliště, zpravidla na osobu trestně stíhanou nebo již odsouzenou. Účelem této zprávy bývá zjištění, jak se daná osoba projevuje v obci, kde žije, jakou tam má pověst, zda vede řádný život. Vedení řádného života je totiž jedna z polehčujících okolností při stanovení druhu a výměry trestu soudem nebo může mít vliv na to, zda se soud vysloví, že se podmíněně odsouzený ve zkušební době osvědčil (srov. § 73, § 179h, § 308, § 322, § 325 tr. řádu). Obdobně mohou od obcí skutečnosti významné pro řízení a rozhodnutí požadovat i soudy v občanskoprávním řízení a další správní orgány.
Zpráva obce a zásah do osobnostních práv
Vzhledem k obsahu zprávy o pověsti z místa bydliště, jež se mimo jiné vyjadřuje k osobnosti a chování posuzované osoby, může jejím sepsáním dojít k zásahu do osobnostních práv takové osoby. K tomu, kdy je takový zásah oprávněný a kdo odpovídá za případně vzniklou škodu, se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 30 Cdo 3848/2019. Oč v daném případě šlo? Generální inspekce bezpečnostních sborů požádala obec o vypracování zprávy o pověsti z místa bydliště na osobu mající bydliště v této obci. Poté, co starosta obce zprávu vypracoval, schválilo ji obecní zastupitelstvo. Zpráva obsahovala mj. i následující výrok: "pokud již veřejně vystoupí, pak výhradně ve svůj prospěch a bez ohledu na ostatní. Navenek neudržuje přátelské vztahy a je známo i jeho arogantní a verbálně agresivní chování vůči starším občanům obce". Zpráva byla následně zaslána Generální inspekci bezpečnostních sborů a Krajskému ředitelství policie Jihomoravského kraje. Osoba, na kterou byla zpráva vypracována, se obrátila na obec s žádostí o poskytnutí zprávy na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Obec její žádosti vyhověla, poté zprávu zveřejnila v anonymizované podobě i na svém webu. Posuzovaná osoba se cítila být tvrzeními uvedenými ve zprávě dotčena na svých právech, proto se žalobou podanou k Okresnímu soudu Brno - venkov domáhala vůči žalované obci zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve formě omluvy a peněžitého zadostiučinění ve výši 100 000,- Kč. Dle tvrzení žalobce nebyly výroky uvedené ve zprávě pravdivé, byly výsledkem dlouhodobého negativního vztahu k rodině žalobce ze strany představitelů žalované obce, a jejím vydáním a následným uveřejněním bylo zasaženo do osobnostních práv žalobce, v důsledku čehož mu měla být způsobena nemajetková újma.
Po řízení u Okresního soudu Brno - venkov jako soudu prvního stupně a u Krajského soudu v Brně jako soudu odvolacího rozhodoval ve věci na základě dovolání Nejvyšší soud. Ten ve svém rozsudku sp. zn. 30 Cdo 3848/2019 ze dne 28. 4. 2020 konstatoval, že smyslem zprávy v kontextu trestního řízení je podání informací orgánům činným v trestním řízení o stíhané nebo odsouzené osobě, které povedou k utvoření celistvějšího obrazu o jejím chování a aktivitách, za účelem následných úvah o polehčujících okolnostech, hodnocení toho, zda odsouzený v době podmíněného odsouzení nebo podmíněného propuštění nebo v průběhu výkonu některých alternativních trestů vedl řádný život nebo zda splnil uložená přiměřená omezení nebo povinnosti. Obsahem zprávy z místa bydliště jsou informace známé dotazovanému subjektu z jeho úřední činnosti, tj. především (a v řadě případů pouze), s ohledem na smysl zprávy, údaje o pravomocném rozhodnutí o přestupku, případně další pro daný případ relevantní informace, jako je podání stížností apod. Nejvyšší soud uvedl, že na daný případ se vztahují závěry jím dříve vydaného stanoviska sp. zn. Cpjn 13/2007 ze dne 14. 4. 2010. Toto stanovisko formulovalo podmínky, za kterých nepůjde o neoprávněný zásah do osobnostních práv fyzické osoby v souvislosti se soudním řízením, popřípadě při jiném řízení před příslušným orgánem.
Nejvyšší soud shrnul podmínky formulované stanoviskem sp. zn. Cpjn 13/2007 pro zhodnocení, že nejde o neoprávněný zásah do osobnostních práv v rámci výkonu zákonem stanovených oprávnění, resp. povinností, takto:
- osoba, která se zásahu dopustila, nevybočila z mezí takto stanovených práv a povinností;
- zásah je třeba vždy posuzovat s přihlédnutím k funkci, kterou výkon dotčených práv, resp. povinností, plní;
- zásah je třeba současně vždy posuzovat v kontextu s okolnostmi, za nichž k němu došlo.
Jelikož podání zprávy na žádost orgánu činného v trestním řízení je plněním povinnosti součinnosti vyplývající z § 8 odst. 1 tr. řádu, shledal Nejvyšší soud, že závěry stanoviska sp. zn. Cpjn 13/2007 se na uvedený případ vztahují. Vydání zprávy je tak důvodem, který dle stanoviska sp. zn. Cpjn 13/2007 zpravidla ospravedlňuje zásah do osobnostních práv dotčené osoby, které se zpráva týká, jestliže informace v ní uvedené nepřesahují její funkci a případný zásah do osobnostních práv dotčené osoby je nevyhnutelným průvodním jevem splnění zákonem stanovené povinnosti a je zcela přiměřený okolnostem daného případu.
Ačkoliv odvolací soud na daný případ východiska stanoviska sp. zn. Cpjn 13/2007 aplikoval, vyhodnotil Nejvyšší soud jeho hodnocení splnění podmínek vyloučení neoprávněnosti zásahu žalované vydáním zprávy do osobnostních práv žalobce jako neúplné a nedostačující, jelikož se nezabýval obsahem zprávy. Právě výroky uvedené ve zprávě o pověsti z místa bydliště byly dle Nejvyššího soudu klíčové pro zhodnocení, zda žalovaná obec těmito výroky nepřesáhla funkci a smysl zprávy, a pokud nikoli, pak zda byl tvrzený zásah do osobnostních práv nevyhnutelným průvodním jevem splnění zákonem stanovené povinnosti ze strany žalované. To vše pak bylo třeba hodnotit s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu.
Nejvyšší soud zdůraznil, že odlišení, zda je určitý výrok skutkovým tvrzením nebo hodnotícím soudem, je základem pro posouzení přiměřenosti a intenzity výroku, stejně tak jako pro posouzení možného obsahového a funkčního excesu s ohledem na okolnosti jeho vyřčení. Odkázal na svou dřívější judikaturu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 608/2007; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 1174/2007), dle které vyjadřuje hodnotící soud subjektivní názor autora, který hodnotí určitý fakt z hlediska správnosti a přijatelnosti dle vlastních (subjektivních) kritérií. Hodnotící soud nelze dokazovat, je však nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda je forma jeho prezentace přiměřená a zda je zásah do osobnostních práv nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, to znamená, zda primárním cílem není hanobení nebo zneuctění dané osoby. Naproti tomu skutkové tvrzení se opírá o objektivně existující realitu, kterou lze zjistit dokazováním, a proto je u skutkového tvrzení možné ověřit jeho pravdivost. Postupem, kdy odvolací soud nepovažoval rozlišení výroků obsažených ve zprávě za podstatné a odmítl se zabývat funkční podstatou jednotlivých výroků ve vztahu k podstatě zprávy, otázkou pravdivosti skutkových tvrzení a pravdivosti skutečností, na nichž stojí uvedené hodnotící soudy, ačkoli právě uvedené je klíčem k posouzení existence obsahového a funkčního excesu ve zprávě o pověsti z místa bydliště, stejně tak jako následné zohlednění okolností daného případu k posouzení, zda byl případný zásah do osobnostních práv nevyhnutelným průvodním jevem splnění zákonem stanovených povinností, se odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu.
Odpovědnost obce za škodu
Nejvyšší soud se také vyjádřil k otázce odpovědnosti územního samosprávného celku za škodu způsobenou vydáním zprávy. Postup odvolacího soudu, který dovodil v tomto případě odpovědnost územního samosprávného celku dle občanského zákoníku s vyloučením možnosti užití zákona č. 82/1998 Sb., vyhodnotil Nejvyšší soud jako chybný. Odvolací soud totiž nezohlednil, že mezi žadatelem o podání zprávy a žalovanou na základě § 8 odst. 1 tr. řádu není soukromoprávní vztah, ze kterého by mohl vyplývat zmiňovaný zvláštní postup žalované.
Odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu státní moci je upravena zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Ten v § 3 odst. 1 uvádí, že za škodu způsobenou orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona, tedy územních celků v přenesené působnosti odpovídá stát. Dle § 1 odst. 2 téhož zákona pak územní samosprávné celky odpovídají za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci svěřené jim zákonem v rámci samostatné působnosti. Nejvyšší soud připomněl, že státní správu, jejíž výkon byl zákonem svěřen orgánu obce, vykonává tento orgán jako svou přenesenou působnost (§ 7 odst. 2 obecního zřízení). Pokud zvláštní zákon upravuje působnost obcí a nestanoví, že jde o přenesenou působnost obce, platí, že jde vždy o samostatnou působnost (§ 8 zákona o obcích). Dle § 19 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídají územní samosprávné celky za škodu, kterou způsobily při výkonu veřejné správy nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Územní celky odpovídají za škodu dle tohoto zákona nejen tam, kde vystupují jako nositelé veřejné moci rozhodující autoritativně o právech a povinnostech fyzických a právnických osob, ale i tam, kde plní svou veřejnoprávní pravomoc v rámci jiných postupů v oblasti veřejné správy. Stejně tak jako v případě odpovědnosti státu je třeba jakékoli veřejnoprávní postupy územních samosprávných celků hodnotit jako výkon veřejné správy, za který je nutno nést odpovědnost v případě jejich nesprávnosti a z toho plynoucího vzniku škody. Podání zprávy je výkonem veřejné moci územního samosprávného celku, který není zákonem stanoven jako výkon přenesené působnosti obce; podání zprávy je v tak dle názoru Nejvyššího soudu výkonem samostatné působnosti územního samosprávného celku a za škodu způsobenou tímto podáním odpovídá územní samosprávný celek dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
Závěrem
Lze tedy shrnout, že podání zprávy o pověsti z místa bydliště na základě žádosti orgánu činného v trestním řízení je pro obec plněním povinnosti součinnosti vyplývající z § 8 odst. 1 tr. řádu. Při jejím vypracování je třeba postupovat tak, aby informace ve zprávě uvedené nepřesahovaly její funkci a aby případný zásah do osobnostních práv dotčené osoby byl zcela přiměřený okolnostem daného případu.
Diskuze k článku ()