Kdo odpovídá za nebezpečné virální výzvy šířící se mezi nezletilými?

Sociální sítě ale nemusejí být pouze dobrým sluhou, ale mohou se stát i zlým pánem. Na sociálních sítích lze totiž například nalézt nejrůznější výzvy (challenge) spočívající v tom, že se určitý člověk natočí při nějaké činnosti, kterou udělali i ostatní účastníci výzvy, a následně toto video zveřejní na sociální síti (např. TikTok, Instagram, YouTube atd.) Po splnění požadovaného úkolu účastník výzvy navíc vyzve dalšího člověka, aby udělal totéž. Protože některé takovéto výzvy mohou vést až ke smrti dětí, které se jich účastní, rozhodli jsme se, že na tento neblahý jev musíme upozornit. Zabýváme se také otázkou, kdo by byl za případnou újmu způsobenou škodlivou virální výzvou odpovědný.[1]

Druhy virálních výzev a příklady nebezpečných výzev

Na jednu stranu existují výzvy, jejichž cílem je zviditelnit dobrou věc, jako tomu bylo třeba v případě výzvy zvané Ice Bucket Challenge, která spočívala v polévání sebe samého kbelíkem ledové vody s cílem zvýšit povědomí o strašlivé nemocí ALS. Vedle toho nicméně existují i výzvy, které nejenže nejsou činěny s dobrým úmyslem, ale navíc ohrožují životy a psychickou integritu těch, kteří se jich účastní.

Příkladem této nebezpečné výzvy je svépomocné pilování zubů, nalévání vody do vařícího oleje či olizování záchodových prkének na veřejných toaletách. Mezi další iracionální virální výzvy patří: 

• Balconing neboli skok do bazénu z balkonu nebo terasy (samozřejmě s rizikem úmrtí); 
• Tide Pod Challenge čili pojídání nebo vaření kapslí pracího prášku, jako by to byly sladkosti; 
• The Shell Challenge, tj. konzumace jídla nebo výrobku včetně obalu nebo skořápky;
• Stinky Fish Challenge neboli pojídání kousku ryby, švédského sledě kvašeného ve slaném nálevu, který se vyznačuje nesnesitelným zápachem a velmi kyselou chutí. Výzva spočívá v tom, že uživatelé při nahrávání videa na sociální síť snědí kousek ryby, což může způsobit nauzeu (= nevolnost s pocity na zvracení);
• Benadryl Challenge čili snědení co největšího počtu tablet Benadrylu používaného k léčbě alergií, nespavosti, nachlazení, nevolnosti, snížení třesu atd. Uživatelé se natáčejí při čekání, až Benadryl začne působit, a pak na kameru komentují, jaké halucinace zažívají.

Příčiny úspěchu virálních výzev

Výzvy se obvykle šíří virálně prostřednictvím hashtagů i influencerů, putují z platformy na platformu, stávají se na určitou dobu trendy a zanechávají za sebou mnoho obětí. Tyto virální výzvy mají u dospívajících úspěch. Nezletilí totiž ještě zpravidla nejsou schopni dostatečně posoudit povahu a následky svého jednání, a proto mnohdy konají bez ohledu na možné negativní důsledky.

Sociální sítě také fungují jako určitá „lajkovací říše“, protože čím více získají mladí lidé lajků, tím více cítí přijetí a uznání ze strany ostatních. Větší počet lajků samozřejmě také vede k větší popularitě na dané sociální síti, což může být cílem některých dětí. Riskovat život pro lajk se stalo „módou“, přestože jsou mnohé z těchto výzev tak extrémní, že mohou skončit smrtí.

Tragický případ z nedávné minulosti

Že virální výzvy nelze brát na lehkou váhu, dokládá příběh nedávno zemřelého Archie Battersbeeho. Tento teprve dvanáctiletý Brit byl před svou smrtí čtyři měsíce v kómatu poté, co údajně nahrával virální výzvu pojmenovanou Blackout Challenge, která se šíří na TikToku a spočívá v zadržení dechu po co nejdelší možnou dobu a v následných mdlobách. Matka nalezla chlapce v bezvědomí a po náročném soudním sporu mezi rodiči a nemocnicí, kde byl hospitalizován, britská justice nakonec proti vůli rodičů rozhodla o odpojení přístrojů, které dítě udržovaly při životě. 

Jakmile od odpojení uplynulo několik hodin, dítě zemřelo, což vyvolalo velkou debatu o životě a právu na důstojnou smrt, o hranicích medicíny, právní etice, rodičovské autoritě atd. Pro účely tohoto článku se však budeme zabývat především odpovědností těch, kteří tyto nebezpečné výzvy vymýšlejí a následně šíří po sociálních sítích, eventuálně těch, kteří je "pouze" šíří. 

Odpovědnost šiřitelů virální výzvy

Častou situací je, že virální výzvu poprvé nasdílí zahraniční uživatel, kterého následují další uživatelé z celého světa. V takovémto případě (kdy jsou šiřitel výzvy a poškozený občany jiných států, případně kdy každý z nich jednal z území jiného státu) je problematické již samotné určení, jakým právním řádem se budou řídit jednotlivé právní otázky. 

V souladu s právními normami mezinárodního práva soukromého obecně přicházejí v úvahu v zásadě dvě řešení:[2]

• rozhodné otázky se budou řídit právem místa, kde vznikla újma - čl. 4 odst. 1 nařízení Řím II (lex loci damni)

Příklad: Španělský chlapec natočil ve svém domě video, ve kterém pozřel psí granule a vyzval ostatní k jeho následování. Video následně šířili a napodobovali jeho španělští kamarádi, po kterých následovali němečtí teenageři, jejichž následovníky byli zase chlapci a děvčata z Česka. Všichni přitom natáčeli i sdíleli předmětná videa ve své domovině. Nezletilý Čenda z Prahy také výzvu splnil a natočil se u toho – následně měl však po dobu dvou týdnů vysoké horečky spojené s halucinací, že je pes, a zažívací obtíže. Pokud by se Čenda jako poškozený (resp. jeho zákonní zástupci jeho jménem) rozhodl žalovat prvního šiřitele (nebo jakéhokoliv jiného) na náhradu újmy na zdraví, postupovalo by se podle českých právních norem.

• rozhodné otázky se budou řídit právem místa, ke kterému má případ nejužší spojení - čl. 4 odst. 1 nařízení Řím II 

Příklad: Čendova práva vůči prvnímu šiřiteli a jeho španělským přátelům (vč. jejich způsobilosti) by se ve výše uvedeném případě mohla posuzovat podle španělského práva, pokud by Čenda žil již řadu let v Madridu, ale výzvu by shodou okolností natáčel na dvoudenním rodinném výletu ve Francii. 

Nyní se zaměříme na to, jak by byl případ rozřešen optikou českých právních norem. V úvahu by přicházelo jak řešení soukromoprávní (z oblasti civilních deliktů), tak veřejnoprávní (z oblasti trestního či správního práva).

Soukromoprávní odpovědnost

1. Podle občanského zákoníku by šiřitelé byli společně a nerozdílně povinni k odčinění újmy na zdraví, kterou poškozený utrpěl (s výjimkami uvedenými v dalších bodech). Šiřitelé výzvy totiž porušili vícero soukromoprávních povinností. 
2. Pokud by některý ze šiřitelů sám nebyl schopen posoudit, co vlastně dělá a jaké to může mít následky pro ostatní, byl by k odčinění újmy povolán v menším rozsahu či vůbec (záleželo by také na věku konkrétního šiřitele). 
3. K odčinění újmy by nemusel být nutně povinen každý, kdo šířil virální výzvu předtím, než poškozený jednal – pokud bychom totiž vyšli z tzv. teorie adekvátní příčinné souvislosti,[3] hodnotil by soud, jak dlouhá je řada šiřitelů, kterým lze spravedlivě klást za vinu újmu poškozeného. Je tedy možné, že by nakonec za újmu vůbec neodpovídal např. ten, kdo v řetězci bezprostředně následoval po původci výzvy, pokud by byl na pomyslném řetězci účastníků výzvy příliš vzdálený od poškozeného. 
4. Soud by rovněž zohledňoval, nakolik jednotliví účastníci podněcovali ostatní k participaci na výzvě. Rozdílně bychom museli posoudit např. následující dvě situace: a) účastník by pouze natočil sám sebe, jak si o hlavu rozbíjí hrneček, což by následně publikoval na sociální síti, aniž by kohokoli označoval či vyzýval k následování; b) účastník by navíc i jmenoval konkrétní lidi, kteří jej mají napodobit, a pro případ nesplnění by je častoval nadávkami. V prvně zmíněném případu by uživatel vůbec nemusel být odpovědný za zranění těch, kdo jej budou později následovat, kdežto ve druhém případě ano. 
5. Újma by se případně odčinila poskytnutím peněžní částky, která by se (zcela či zčásti) určila dle metodiky Nejvyššího soudu.[4]

Jak je tedy vidno, u každé újmy na zdraví způsobené účastí ve virálních výzvách by se muselo zohlednit vícero faktorů. Některé specifické situace by pak mohly vést k tomu, že by k odčinění újmy nebyl povinen žádný z účastníků výzvy – zejména tehdy, kdyby všichni šiřitelé byli nedostatečně rozumově a volně vyspělí. Místo nedostatečně vyspělých nezletilců by nicméně mohli být k odpovědnosti hnáni jejich zákonní zástupci, protože ti sami mohli zanedbat dohled nad svými dětmi (nebo jejich výchovu). Nesmíme opomíjet ani případnou spoluúčast poškozeného (podle § 2918 obč. zákoníku).

Trestní odpovědnost a odpovědnost za přestupek

1. Ustanovení § 273 trestního zákoníku upravuje trestný čin obecného ohrožení z nedbalosti, jehož by se podle našeho názoru teoreticky mohli dopustit i šiřitelé virální výzvy. 
2. I v případě trestných činů (resp. u nezletilých pachatelů provinění) by příslušné orgány vždy zohledňovaly věk, příčetnost a rozumovou a mravní vyspělost nezletilých pachatelů. 
3. Pokud by jim v době spáchání trestného činu ještě nebylo 15 let, nebyli by za obecné ohrožení z nedbalosti trestně odpovědní. Kdyby je však soud shledal vinnými, mohl by je teoreticky potrestat odnětím svobody až na pět let.[5]
4. Pokud by se věc neřešila cestou trestní odpovědnosti (zejména proto, že by jednání šiřitelů svou závažností nedosahovalo intenzity trestného činu), dalo by se uvažovat o spáchání přestupku ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 7 odst. 1 písm. b) zákona o některých přestupcích. 
5. Kdyby byly naplněny podmínky odpovědnosti za přestupek (tj. opět především dovršení věku 15 let v době spáchání přestupku), mohl by správní orgán uložit nezletilému přestupci pokutu do výše 5.000,- Kč. 

Není tedy možné jednoduše prohlásit, že každý, kdo natočí a nasdílí virální výzvu, by se tímto jednáním dopustil přestupku nebo dokonce trestného činu (a to ani tehdy, pokud by některý z dalších účastníků výzvy posléze utrpěl újmu na zdraví nebo dokonce zemřel). Příslušné orgány by totiž ve všech případech zhodnocovaly nejen věk, nýbrž i další otázky, které jsme nastínily u rozboru soukromoprávní odpovědnosti (klíčovou roli by dále hrála zejména otázka zavinění). Státní zástupce, policie aj. by se tedy rovněž zaobírali adekvátní příčinnou souvislostí či mírou podněcování k účasti v dané výzvě. 

Odpovědnost rodičů dítěte, které utrpělo újmu

Ač se to může na první pohled jevit jako absurdní, odpovědní v soukromoprávní i veřejnoprávní rovině by mohli být i rodiče (či jiní zákonní zástupci) dítěte, jež utrpělo újmu či zemřelo v důsledku nebezpečné výzvy. Rodiče totiž jsou mj. povinni na své dítě náležitě dohlížet a řádně jej vychovávat – pokud vůbec nesledují, jakým internetovým aktivitám se dítě ve volném čase věnuje, pak nejenže by mohli být povinni odčinit újmu, kterou jejich dítě utrpělo, ale zároveň by mohli být v krajním případě až zbaveni rodičovské odpovědnosti pro její zanedbávání závažným způsobem (§ 871 obč. zákoníku). 

Rodiče by také mohli čelit trestnímu stíhání za trestný čin ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku, za nějž by mohli být sankcionováni až dvěma lety odnětí svobody. Rodiče by mohli být odpovědní především tehdy, kdyby neohlídali, jestli o sobě jejich dítě neuvádí ve virtuálním prostředí smyšlené údaje – kupříkladu TikTok lze užívat až od 12 let, a pokud by 10leté dítě při registraci uvedlo věk 15 let, mohlo by toto jeho konání jít k tíži rodičů – zejména pokud by věděli, že jejich dítě používá TikTok a nijak by nezasáhli (např. by mu nezablokovali přístup na tuto sociální síť).

Odpovědnost sociálních sítí 

Dalším aspektem problematiky je odpovědnost samotných platforem za obsah na nich zveřejněný – tato odpovědnost je však z právního hlediska poměrně komplikovaná. Do hry vstupuje také fakt, že je zde přítomen mezinárodní prvek (poněvadž platformy jsou takřka vždy zřízené a/nebo řízené podle práva jiného státu) a že odpovědnost sociálních sítí není v současné době dostatečně zevrubně regulována. 

Sociální sítě by mohly být povinny k odčinění újmy, kdyby byly informovány o existenci škodlivého obsahu, avšak nijak by proti němu nezakročily (například kdyby neodstranily videa zobrazující nebezpečné aktivity, třebaže by je ostatní uživatelé opakovaně nahlašovali). Většina platforem má zavedena bezpečnostní opatření, např. analýzu obsahu pomocí algoritmu, který identifikuje a hlásí případné porušení pravidel (např. nahota, násilný obsah atd.) Pokud je zjištěno porušení pravidel komunity, je automaticky odstraněno nebo nahlášeno k dalšímu přezkoumání bezpečnostním týmem. Pokud tento mechanismus nezafungoval, lze zvažovat i žalobu proti příslušné platformě. 

Závěrečné shrnutí a rady

Mladiství, kteří ještě nejsou dostatečně zkušení a vyspělí, musí na sociálních sítích čelit mj. virálním výzvám. Některé výzvy jsou přitom až život ohrožující, a proto není vhodné je následovat – v zájmu zvýšení vlastní popularity a získání lajků se nicméně nezletilí mnohdy účastní nejedné z takových výzev. Případ nedávno zemřelého dvanáctiletého chlapce z Velké Británie, který se v duchu výzvy uvedl zadržením dechu do kómatu, vyvolal otázku, zda a případně kdo může být za tyto výzvy a jejich dalekosáhlé nepříznivé důsledky odpovědný. Touto otázkou se zabýval i náš článek.

Nejprve jsme se věnovali odpovědnosti těch, kdo výzvy natáčejí a následně je šíří. Tito šiřitelé by teoreticky mohli být povinni k soukromoprávní náhradě újmy, zejména byli-li by dostatečně rozumově a volně vyspělí a jejich jednání by bylo možné pokládat za příčinu újmy dalších účastníků. Kromě toho se svým jednáním také mohli dopustit přestupku nebo trestného činu – zde by ale bylo třeba zvláště splnění podmínky dovršení věku 15 let při uskutečnění jednání.

Odpovědnost by se nemusela vyhnout ani rodičům poškozených dětí – ti by totiž mohli být postihnuti zbavením rodičovské odpovědnosti, či by dokonce mohli být stíháni za trestný čin, pokud by k újmě jejich dítěte došlo kvůli zanedbání náležitého dohledu a výchovy.

Ani odpovědnost samotných sociálních sítí nelze vyloučit.

Protože je však vždy lepší újmám předcházet, než je následně napravovat, dáváme na závěr tato právní doporučení pro rodiče: 

Hlídejte aktivity svých dětí na sociálních sítí i internetu jako takovém. Neznamená to, že byste měli po celou dobu, kdy dítě používá počítač či jiné zařízení, stát za jeho zády, ale je vhodné mít rámcový přehled a případně zablokovat nevhodné stránky a aplikace. Také může pomoci si s dětmi promluvit o tom, jak nebezpečné následky mohou některé virální výzvy mít (zde je však riziko tzv. obrácené psychologie a následování starého přísloví Zakázané ovoce nejlépe chutná).

---