Podpisem prezidenta byl definitivně ukončen legislativní proces přijetí tzv. Magnitského zákona (Sněmovní tisk 256), který umožňuje České republice vést vlastní (tzv. národní) sankční seznam, popř. navrhovat osoby na již existující sankční seznam EU. Neformální název zákona odkazuje na jeho slavnější americkou předlohu, pojmenovanou po ruském právníkovi a politickém vězni Sergeji Magnitském. I v případě českého zákona se jedná o politickou reakci na světové události. Přijetí zákona slibovalo programové prohlášení současné vlády pro lepší vymahatelnost ochrany lidských práv do konce příštího roku. Přípravu zákona nicméně urychlila ruská invaze na Ukrajinu.
Klíčovou roli v případě sankčních seznamů hraje Ministerstvo zahraničních věcí, které nově povede tento seznam, shromažďuje, ověřuje a vyhodnocuje podklady pro zařazení fyzických a právnických osob, stejně tak předává vládě návrhy na zápis, vyřazení nebo změnu zápisu, jak v národním, tak v sankčním seznamu EU.
Na národním sankčním seznamu se tedy mohou jednotlivé subjekty ocitnout z rozhodnutí vlády na předchozí návrh Ministerstva zahraničních věcí. Zápisu na seznam se mohou příslušné subjekty sankcí bránit odůvodněnou písemnou námitkou adresovanou Ministerstvu zahraničních věcí. Námitku následně projedná vláda. Nebude-li námitce vyhověno, lze se domáhat výmazu či změny zápisu údajů v národním sankčním seznamu cestou soudního přezkumu správního rozhodnutí.
Přednost před národním sankčním seznamem má vždy sankční seznam EU, přičemž na základě tohoto zákona je Česká republika nově oprávněna na sankční seznam EU sama jednotlivé subjekty navrhovat. Nebude-li takovému návrhu vyhověno, využije Česká republika pro umístění takového subjektu pouze národní sankční seznam.
Pokud jde o konkrétní podobu sankcí, ta se může značně lišit podle dané situace, nicméně nový zákon sám žádné novinky nepřináší a uplatní se tak již existující zákon č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí. Ten současně stanoví správní sankce za porušení povinností zákonem v souvislosti se sankcemi stanovenými.
Pokud tedy např. poskytovatel finančních služeb poskytne finanční prostředky osobě uvedené na sankčním seznamu EU nebo nově také na národním sankčním seznamu, pokud pojišťovna takové subjekty pojistí, pokud strojírenská společnost přijme od takových osob zakázku na výrobu či opravu výrobků nebo pokud dopravní společnost přijme zakázku na přepravu od těchto osob, vystavuje se pokutě v řádu statisíců až milionů korun. Stejně tak se osoby uvedené na sankčních seznamech nesmějí účastnit veřejných zakázek, a to ani jako subdodavatelé.
Lze tedy pouze doporučit důslednou lustraci nových i stávajících klientů ve vztahu k sankčnímu seznamu EU i národnímu sankčnímu seznamu, zejména hrozí-li zvýšené riziko s ohledem na region či charakter obchodu apod. a případně se o dalším postupu poradit s odborníkem na sankční právo.
Diskuze k článku ()